Příliš hlučná samota

Scénář: Lionel Tran, Bohumil Hrabal
Kresba: Ambre

Experimentální kus od frantíků, které nadchla slavná Hrabalova kniha.

Vizuálně zkouší různé výtvarné techniky… a je to místy docela pěkné, místy spíš jen takový „bordel“. Tolik k mému odbornému profesionálnímu rozboru vizuálního aspektu knihy.

Komiks se vcelku drží knihy – z toho, co si pamatuju – a to je největší klad komiksu. Ze začátku jsem pochopil, že se může jednat o volnější adaptaci, třeba že bude komiks přenesený do současnosti. Jenže potom jsem tedy hledal narážky, jestli je to teda minulost, přítomnost, postapokalyptická budoucnost… A zdá se, že to není ani jedno. Nějaký neutrální střed? Možná, ale díky tomu je pro mě komiks méně zajímavý… a taky méně dává smysl hlavní příběh o chlapovi, co je nucený ničit knihy, a který vypraví o okolních přežívajících existencích. Český čtenář v původní knize musí vidět i kontext komunistické doby, i když se nám v úvodu tvrdí, že to Hrabal myslel obecně. OK, ale v komiksu tam najednou nevidím žádný kontext – jen ten, co si nějak domyslím.

Pokud se nemýlím, tak texty v komiksu jsou z převážné části (ne-li všechny) přímé výňatky z knihy. A ta je fakt působivá, takže díky tomu je místy komiks super.

Nakonec to jsou ale spíš takové výstřižky skvělé knihy s občas docela hezkými ilustracemi. Relativně zajímavé, ale původní dílo je mnohem zajímavější.

6/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *