Scénář: Cullen Bunn a další
Kresba: Iban Coello a další

Další z marvelovských eventů, který se tentokrát spíše držel tak nějak v pozadí – už proto, že se neodehrává v hlavní realitě. Námět je jednoduchej. Vychází se tu z nápadu, že by různí slavní superhrdinové mohli mít podobného symbionta jako má Venom (a chvilku měl Spider-Man), takže budou nabušenější, ale taky černější a trochu víc slizští. A jo, vizuálně to vypadá zajímavě.

V Edge of Venomverse se každé číslo věnuje jednomu takovému superhrdinovi a každý je od jiné autorské dvojice. Ghost Rider má docela zajímavou zběsilou kresbu a Gwenpool má docela fajn příběh, kde se snaží sbalit Daredevila, ale v cestě jí stojí její šéf, o němž přemýšlí, že ho sežere. Ostatní komiksy jsou docela fajn, někdy jsou docela dobře napsané, jindy mají docela zajímavou kresbu… Ale jako celek je tahle minisérie spíš průměrem, která nikam nevede.

Samotná hlavní událost Venomverse vypadá ze začátku nadupaněji. Píše ji Cullen Bunn, který napsal už pár super komiksů, a tady se taky docela snaží. Všichni tihle Venomové z paralelních vesmírů jsou přeneseni do jiného světa spolu s „naším“ Venomem, aby bojovali proti likvidátorům Venomů, což jsou takové bílé malé věci, co vypadají jako rostlinky. Ty mají však překvapivě vysokou likvidační účinnost proti Venomům a ještě k tomu jim dokážou vlézt do hlavy a ovlivňovat jejich myšlenky, takže na jejich poražení bude potřeba celá armáda… Venomů.

Zajímavý je, když do boje vytáhnou i magora Carnage nebo když se Venom-Deadpool chová docela nepředvídatelně. Ale velmi brzo Venomverse ukáže, jak nezajímavý má příběh. Prostě černé věci bojují proti bílým a drtivá většina postav je z paralelních vesmírů, takže můžou umírat, ale nás to nemrzí, protože nijak zvlášť dobře představení nejsou.

Venomverse je tedy nakonec zcela obyčejnou záležitostí. Nic, co bych nějak zvlášť doporučoval číst.

6/10