Monthly Archives: Únor 2017

Hawkeye Vol 1

Scénář: Matt Fraction
Kresba: David Aja

hawkeyeO téhle sérii jsem hodně slyšel. Mnoho lidí ji miluje, považuje za výjimečnou záležitost a v podstatě je na ni slyšet tolik chvalozpěvu ze všech stran, že vypadá, že je nemožné tento komiks nemít rád. No, bohužel je.

U Hawkeyeho nejde nezmínit kresba. Vizuálně je to opravdu pěkný komiks, který kombinuje určitý retro styl, v němž postavy vypadají na dnešní komiks dosti placatě, ale zároveň je to nakreslené tak zručně a s tak akorát detaily, že postavy (minimálně jejich mimika) působí velice živě. Druhá věc je, že se tu ve spolupráci se scénářem vizuálně jakože dost experimentuje. Tenhle komiks se třeba může pochlubit proměněnou nominací na Eisnera za nejlepší samostatné číslo, který je celý vyprávěný z pohledu Hakweyova psa. A tohle vizuální experimentování mi nijak zvlášť nesedlo, resp. mi nepřišlo kdovíjak zajímavý a hodný větší úcty.

V Hawkeyovi se hodně skáče v čase, máme tu třeba hned tři časové linie, které se rychle střídají, aby se neobvyklým způsobem vyprávěl příběh. Ten samotný je obvykle prostinký, což by mi nevadilo, ale vadilo mi to, že jsem se kvůli stylu komiksu sem tam „ztratil“ a musel se vracet, jestli jsem to správně pochopil. Komiks o psovi sice pěkně ukazuje vnímání čtyřnohého zvířete, ale prostě to na mě neudělalo kdovíjaký dojem, protože – opět – byl příběh jednoduchý a tohle všechno už jsem v komiksu viděl. Konkrétně myšlení zvířete je krásně ukázáno v WE-3 (MY-3) od Granta Morrisona, různé speciální smysly jsou třeba parádně rozkresleny v Daredevilovi od Marka Waida (kterým bych řekl, že se Hawkeye dost inspiroval).

Vizuálně je ale Hawkeye pro mě fajn. Ne úžasný a výjimečný (ale to může být tím, že vizuální složku nedokážu kdovíjak docenit), rozhodně ne natolik, abych mu odpustil další věci – a to je absence pořádného příběhu. U superhrdinského komiksu je normální, že scénář často slouží spíš jen k tomu ukázat fajn akční scény, ale jeden z hlavních důvodů, proč superhrdinský komiks čtu, jsou zajímavé postavy a interakce v tom šíleném světě, ve kterým je normální dát si slipy navrch a vzlítnout do oblak mlátit podobně postižený jedince. Takže tady jsem se i podle reakcí těšil na zajímavý pohled na Hawkeye a jeho kamarády. Jenže ouha, ono to dost klouže po povrchu. Ano, Hawkeye je cool, Kate Bishop je cool, padouši jsou cool, sousedi a další vedlejší postavy jsou divní… ale to je vše. Hawkeye je takový trochu loser, ale nikde jsem nezahlíd důvod k tomu, proč je furt tak zachmuřený. Sem tam zahlídneme nějakou tu motivaci (a to spíš u vedlejších postav), ale to mi nestačilo. Kate je  ze všech nejvíc cool a je fajn, že dokáže setřít Hawkeyeho, ale i tak o ní po 11 číslech nevím v podstatě nic. Teda kromě toho – už jsem to zmínil? – že je děsně cool.

Je mi to vážně líto, ale Hawkeye je u mě průměrný komiks, který jsem se často nutil číst. Hezky vypadá, je šíleně cool (už naposled, slibuju), ale příběh ani postavy nepředstavují nic, co by mě zaujalo.

6/10

Hawkeye1p2 hawkeye-chase kate

,

Vinland Saga Vol 13-14

Scénář: Makoto Yukimura
Kresba: Makoto Yukimura

3317497-13Manga s vikingy si teď dává trochu oraz s velkolepou akcí, protože sledujeme mladého vikinga Thorfinna, jak je nyní v otroctví na farmě, kde zcela přehodnotil svůj život. Nachází krásu v míru a válka a násilí všeobecně mu je odporné. Ale na počátku 11. století člověk jen tak konfliktu neunikne, takže ani v těchto knihách rozhodně nenajdeme jen nějaké klidné rozjímání nad životem…

Konflikty začínají eskalovat a nemalou měrou tomu přispívá král Canute (Knut), který byl kdysi jemným dítětem, jehož si pletly s holkou, ale nyní zhrubnul a stává se z něho chladný a krutý stratég. Do toho je tu krásná dívka v otroctví, za níž se vrací její manžel, jenž kvůli válce zešílel, což se jejímu starému pánovi, který si ji vydržuje i jako milenku, vůbec nelíbí…

Opět tu máme pořádně drsné a vyhrocené scény v úchvatné kresbě. Na rozdíl od starších čísel je nyní ale tématem Vinland Sagy hledání mírumilovných řešení v často zdánlivě neřešitelných situacích. I když by někdo mohl namítnout, že takhle to v reálu nefunguje, Thorfinnova mučednická odhodlanost tu je neskutečně cool.

Snad jen se za dvě knihy toho tolik nestalo, tak i když se Vinland Saga čte pořád parádně, doufám, že nabyde ještě trochu na větší epičnosti.

8/10

e012 ovinland_saga_c092_p004 u006

[Top]

Secret Warriors 07-28

Scénář: Jonathan Hickman
Kresba: Alessandro Vitti, Stefano Caselli, Gianluca Gugliotta, Mirko Colak

detailTohle je zatraceně zajímavá série. Hickman v ní ukazuje Nicka Furyho, který v těžké době Marvelu, v tzv. „Temné vládě“ Normana Osborna, musí dostat S.H.I.E.L.D. z nejhoršího. Hned na počátku se totiž dozví, že jeho organizaci po celou dobu její existence tajně řídila Hydra. Dostáváme se velmi hluboko do spletité sítě tajemných smrtících organizací a zároveň vidíme čerstvou novou krev, kterou Nick pevnou rukou vede k tomu, aby byli jeho novými agenty.

U tohoto komiksu jsou potřeba zmínit dvě věci. Zaprvé je v něm hromada narážek a odkazů na stará díla s Nickem Furym, především na run Jima Steranka. Díky tomu, že Steranka jsem četl, tak jsem si občas neskutečně tento komiks užíval, protože jde v mnoha ohledech o moderní pokračování Steranka. Jenže si říkám, že kdo staré komiksy s Furym nezná, bude možná trochu ztracen. Jenže „ztracený“ může být čtenář tak jako tak, protože tím se dostávám k druhé důležité věci – Hickman nepíše jednoduše. I když se jedná o akční špionážní drama se superhrdiny, je potřeba dávat při čtení pozor, aby člověk pochopil všechny ty dějové linky, docenil různé scény a vtípky… Například Nick Fury drsňácky řekne hraběnce De La Fontaine, že chce, aby si pamatovala, že tentokrát květiny přinesl, což odkazuje na scénu o cca 15 čísel dřív. Nebo jiná postava předpoví budoucnost, což vidíme vše až opět o více než 10 čísel později, bez toho aniž by se na to jakkoliv upozorňovalo… Upřímně, možná by to šlo napsat i líp, srozumitelněji. Možná ale díky tomu komiks působí sofistikovaněji a třeba i tajemněji…? Když víte, s čím máte co dočinění, a něco „objevíte“, máte z toho skvělý pocit.

Secret Warriors jsou často pořádná jízda plná cool scén a napínavého příběhu. O to víc mě pak zamrzel závěr, který najednou začne vytahovat věci z komiksové historie, které už jsem neznal… a působily na mě jako něco, co zrovna vytahovat nemuseli, protože se nejedná o nic moc dobrého. Konkrétně zničehonic vidíme, jak byl Nick Fury nucen spolupracovat s Baronem Struckerem a dalšími padouchy a cestovat v čase… S tím, že minimálně v těchto flashbacích nevidíme žádný větší odpor ze strany Furyho ani padouchů, žádný zamyšlení se nad tím, jak nedává smysl pomáhat si, protože vám to zcela neznámá bytost řekne… Je to fakt zvláštní a než jsem to stačil vstřebat, tak přijde velkolepý závěr, který vypadá, jako by byl ušitý horkou jehlou. Je docela cool, jen není moc důvěryhodný. Je velmi možné, že jsem konec dobře nepochopil a chtělo by to další čtení. V každém případě mě finále poměrně zklamalo.

Tato Hickmanova série je místy opravdu pořádná lahůdka, drsňácký starý Nick Fury jak má být v zajímavém temném světě. Hickman ale občas trochu blázní a ujíždí, takže čtenáři trochu ztěžuje tento komiks bezvýhradně milovat.

8/10

01 02 03

, ,
[Top]