Monthly Archives: Únor 2015

Hikaru no Go Vol 15

Scénář: Hotta Yumi
Kresba: Obata Takeshi

51Ew4dbujzLPatnáctý díl japonské mangy o chlapci, který se díky duchovi z minulosti zamiloval do deskové hry Go, si pořád drží svoji vysokou úroveň.

Z Hikarua už je slušný profík a lidé si ho všímají nejen kvůli dávnému podvádění, v němž využíval ducha, který je zapálený hráčem Go. V tomto díle nastává velký zvrat – zdá se, že duch došel tak nějak naplnění své mise a jednoho dne prostě zmizí. Hikaru se s tím ale nehodlá smířit, a tak začíná pátrat po všemožných památných místech spojených s Go, aby ho zase našel.

Jako vždy je komiks skvěle nakreslený, napínavý, čtivý a v tomto případě i poměrně melancholický.

Jako vždy výborný díl Hikaru no Go.

8/10

064 108 156

Fantastic Four: Nemyslitelné

Scénář: Mark Waid
Kresba: Casey Jones, Mike Wieringo

UKK25Na tenhle komiks jsem se těšil, protože Mark Waid se pro mě stává synonymem pro kvalitní superhrdinský komiks. U Fantastické čtyřky pak rozhodně nezklamal.

Waid nijak nezdržuje a od první stránky servíruje čtenáři zajímavé počtení. Vidíme Doctora Dooma, který v méně nápadném převleku než obvykle prochází Ameriku, s odporem ji komentuje a hledá svou dávnou lásku. Závěr je pak poměrně nečekaný a přidává postavě Doctora Dooma nový drsný rozměr. Perfektní číslo. Když se do děje vrhne Fantastická čtyřka, tak není komiks o nic horší, protože Doom teď tento jím nenáviděný tým absolutně nešetří a daří se mu je opakovaně srazit na kolena. Doctor Doom je v podání Marka Waida opravdu démonickým padouchem, kterého budete nenávidět. Boží.

A takhle bych mohl chválit neustále. Jen ještě musím zmínit, že když už jsem myslel, že je to nejlepší za mnou, tak Waid přišel s úchvatným číslem o psychologických následcích malého Franklina, který si v předcházejících číslech prožil doslova peklo. Fantastická čtyřka v podání Waida bývá občas i pěkně vtipná a milá, ale především je drsná a dospělá.

Proto bohužel na závěr musím trochu kritizovat kreslíře Jonese i Wieringa. Jejich kresba je fajn, sem tam je dokonce i velmi pěkná… jen se mi jaksi stoprocentně ke komiksu nehodí. Pořád jakoby stahuje komiks k spíše dětské, nenáročné rovině, což je v přímým kontrastu s Waidovým realistickým přístupem. Kresba mi nijak zvlášť nevadila, jen s jinými kreslíři mohl být tento komiks ještě epičtější.

V každém případě považuju Fanastic Four: Nemyslistelné za zatraceně dobrý superhrdinský komiks. Musím si sehnat celý Waidův run u FF.

9/10

015691uk2 IMG_0014

, ,
[Top]

Lincoln Vol 1: Crâne de Bois (Hlava dubová)

Scénář: Olivier Jouvray
Kresba: Jérome Jouvray

lincoln01Tak tenhle evropský komiks se s ničím nemaže. Hlavním hrdinou je grázlík, který vyrostl v tom nejhorším možným prostředí – mezi ušpiněnými kovboji a prostitutkami. Vše kolem nějak absorboval a stal se z něho vulgární cynik, který se chce jenom poflakovat a kašlat na ostatní. Jednoho dne Lincoln potká Boha… a pošle ho do prdele. Bůh je v tomto komiksu ale hodný naivní staroušek, který chce Lincolna svým milým, nenásilným způsobem obrátit na dobro. Těžko si představit nereálnější cíl.

V komiksu sledujeme svižně vyprávěné Lincolnovy příhody, v nichž neustále sprostě nadává, krade, smilní a využívá naivitu lidí kolem sebe… A je to dost zábava! Ačkoliv je hlavní hrdina takový padouch a protiva, tak je komiks kreslený a psaný takovým zvláštně roztomilým způsobem. Bráchové Jouvrayovi mají opravdu vyprávěcí metody komiksu v malíku, a tak je komiks super počtením.

Příjemná cynická šílenost.

8/10

Lincoln_01_PL_21007

[Top]

Streets

Scénář: James D. Hudnall
Kresba: John Estes, Rob Ortaleza, John McCrea

streets (1993, dc) #02 c2c (gird) - 00 - fcOd autora komiksu, Jamese D. Hudnalla, jsem četl výborný kraťas Sinking, a tak jsem se rozhodl zkusit další jeho tvorbu. Minisérie Streets láká na tři temné příběhy „z ulice“, které jsou kresleny třemi různými kreslíři.

Co se týče kresby, tak všichni tři kreslíři najeli v tomto komiksu na velmi podobný styl, a to včetně Johna McCrey – zde by ho někdo, kdo je na něho zvyklý pouze třeba z Hitmana, nejspíš neidentifikoval. Když už jsem nakousnul tu kresbu, tak s ní jsem měl bohužel menší problém. První číslo od Estese asi nejvíce sází na atmosféru a zajímavé barvičky – bohužel však obličeje postav se pořád tak nějak zvláštně deformují, tak jsem měl občas problém je rozeznat, a to včetně hlavního hrdiny. Dvojka od Ortalezy má naopak postavy nakreslené parádně, vypadají hodně realisticky a kreslíř nejspíš používal živé modely. Bohužel však ale pozadí je často úplně ignorováno, a tak postavy bývají jakoby u „bílého plátna“, což ničí jakoukoliv možnost silnější atmosféry. Trojka od již zmíněného McCrey je bohužel kresebně suverénně nejhorší (ačkoliv jeho práci třeba v Hitmanovi miluju). Prostředí je tu naopak dost výrazné a takové umouněně barevné, což je velmi zajímavý, ale jaksi většina postav vypadá dost hrozně, v čele s hlavní hrdinkou, která má být sexy mladá holka, ale často vypadá jako odulý starý chlap.

Ale pojďme už konečně k příběhu. Na této minisérii je fajn, že má postavu, která všechny příběhy spojuje. V prvním čísle jde pouze o vedlejší postavu, další dvě se již zaměřují hlavně na ni. Streets se snaží být pořádně temným a drsným komiksem, takže v prvním díle vidíme vyšetřování vraždy mladičké prostitutky, během něhož se jedna z policistek snaží nezletilé šlapky infiltrovat. Drsňačí se tu možná trochu až moc (například kapitán policie furt vykřikuje, že kašle na nějaký štětky), ale komiks má solidní atmosféru. Samotný příběh je relativně jednoduchý, ale to nevadí, atmoška to vynahrazuje. Druhý a třetí díl už mají příběhy originálnější a oba spojuje kromě hlavní hrdinky taky to, že zde vidíme odporné chlapy, bezohledné supy vyčkávající na vhodnou příležitost, aby mohli z někoho vymámit prachy a je jim přitom úplně jedno, jestli ublíží ostatním. To už mi naopak přišlo realistické poměrně dost.

Od tohoto komiksu doporučuju moc nečekat. Nejde o žádné megadrsné příběhy, ale žádná procházka růzovým sadem potenciálního čtenáře taky nečeká. Kresba může být občas trochu na škodu, ale i tak se jedná o zajímavý komiks o hnusných věcech, které se dějí lidem ve velkých městech.

7/10

streets (1993, dc) #01 c2c (gird) - 09 streets (1993, dc) #02 c2c (gird) - 24 streets (1993, dc) #03 c2c (gird) - 18

[Top]

Wulf

Scénář: Steve Niles
Kresba: Nat Jones

Wulf_05_0001Slušné zklamání. Steve Niles se občas umí pořádně vytáhnout, například jeho hororový komiks Lot 13 je zatracená pecka, a tak jsem doufal, že u menšího nakladatelství může ještě více využít svoji fantazii a zbavit se jakýchkoliv zábran. Bohužel je naopak Wulf zcela nenápaditý.

Komiks vyšel od komiksového vydavatelství Atlas, které se hlásí k stejnojmennému vydavatelství ze 70. let od Martina Goodmana, který také založil samotný Marvel a ve kterém dělal například Larry Lieber, mladší brácha Stana Leeho. Snažili se tehdy o drsnější a dospělejší komiksy, ale kdovíjak úspěšní asi nebyli, protože existovali pouhopouhý rok a za tu dobu vydali jen něco kolem 60 sešitů. To však nebránilo vnukovi Goodmana, aby tuto značku před pár lety oprášil a přišel s nápadem převést staré postavy do nového tisíciletí. Jedna z těchto postav je právě Wulf.

O Wulfovi se toho moc říct nedá. Stejně jako drtivá většina postav je naprosto obyčejná a výrazná jen svým vzhledem. Konkrétně Wulf tedy vypadá jako Thor či blonďatá verze Conana, který bojuje v nějakém svém fantasy světě, když v tom je přenesen do našeho světa kvůli zlému kouzelníkovi, který se k nám taky zatoulal. Do příběhu se taky dostane drsňácký policajt Lomax a válečník s ocelovou drškou Iron Jaw. Všichni tito tři hlavní hrdinové se chovají úplně stejně, jsou hrdinští, bojují do posledního dechu… a co je nejhorší, hned se spřátelí, i když pochází z rozdílných světů, nepochybují o sobě ani na okamžik a za chvíli už si vyměňují komplimenty, jak je ten druhý chrabrým bojovníkem. Uch.

Na druhou stranu musím říct, že Niles se tu ani nesnaží o nějaké složité epické dílo. Je to v podstatě béčko ve stylu osmdesátek, které jede docela solidním tempem, takže třeba úvodní číslo se mi ještě líbilo docela dost. Bohužel pak prostě přichází ten děj-neděj, kde se tihleti a támhleti mlátí s tím čarodějem a moc se nepřemýšlí o věcech kolem jako třeba co veřejnost na to, že v centru města je bitka středověkých válečníků, policajtů a monster. Jen taková obyčejná sobota večer asi. Komiks docela sází na vizuální část a ta není zlá – čaroděj s půlkou ksichtu je relativně cool a našeptávající démoni mi svou démoničtostí připomněli třeba pekelníky z Hellraisera.

Dokupy je ale prostě komiks příliš plytký a neoriginální. Hrdinům se prostě nedá moc fandit, protože jsou příliš obyčejní, a padouši sice nejsou trapní, ale dospělejší publikum taky pravděpodobně nenadchnou. Wulf je prostě takový komiks, který nenadchne – ale mě trochu i urazil, protože v něm vidím větší potenciál. Takhle bohužel sotva průměr.

6/10

Wulf_01_0013 Wulf_05_0005 Wulf_05_0014

[Top]

Superman: Grounded Vol 2

Scénář: Chris Roberson, Kurt Busiek, J. Michael Straczynski
Kresba: Eddy Barrows, Jamal IgleAllan Goldman, , Rick Leonardi, Diogenes Neves, Travel Foreman

Superman_Grounded_Vol2_HCKonečně jsem dočetl druhou část „Straczynského“ eposu o Supermanovi. Jméno tohoto scenáristy dávám do uvozovek, protože poměrně brzy od příběhu odešel a nechal další scenáristy (v druhé části především Chrise Robersona), aby to na základě jeho poznámek nějak dopsali. Jedná se o relativně netypického Supermana, protože slavný Kryptoňan zde prožívá velkou existencionální krizi. Sesypalo se toho na něho v poslední době hodně, a tak ztratil část svého pověstného sebevědomí. Proto se vydává na pěší cestu napříč Amerikou, aby se zase tak nějak z oblaků dostal k těm obyčejným lidíčkům. Námět je to vcelku zajímavý, ale zpracování jednotlivých příběhů se od sebe kvalitou dost lišilo. Podobně je tomu i v druhé části.

Děj je spíše epizodický a často je na něm znát, že se cílí na jakousi nostalgii. Objevují se různé známé postavy a děj je často stylem podobný spíše stařičkým příběhům ze Zlaté a Stříbrné doby. Naštěstí však ale v modernizovaném, realističtějším duchu, a tak je většina komiksů čtivá. Některé příběhy jsou ale bohužel slabé jak čaj. Například příběh, v němž Clark Kent a Bruce Wayne během svých mladičkých let odrážejí útok ruských vojáků na chrám (Clark Kent bezostyšně používá supersílu, zatímco Bruce začíná objevovat kouzlo netopýrů), je zcela podprůměrný, příběh o elektrizující padoušce je taky nic moc a nezaujal mě ani melancholický příběh o psu Kryptovi – kresba nic moc a ještě k tomu se v něm slušně spoileruje (jasně, jde o věci, co se už staly, ale v jiných sériích než Superman…).

Poslední čísla tomuhle Supermanovi naštěstí vylepšují skóre. Finální odhalení je teda dost jalové, ale dává tak nějak smysl. Především se ale objevují Supermani budoucnosti a zde ten retro feeling prostě funguje. Po tomhle příběhu začíná New 52 a s ním nové číslování a jakýsi restart, a musím říct, že závěr komiksu funguje jako pěkné zakončení jedné Supermanovy éry.

Bohužel celkově se ale komiks řadí mezi průměr.

6/10

SM_707_0013 SM_711_0004 SM_713_0003

, ,
[Top]

Liga spravedlnosti 2: Zrození zla

Scénář: Geoff Johns
Kresba: Jim Lee, Carlos D’Anda, Gene Ha

obrtisk_3037První díl Ligy spravedlnosti z New 52 jsem si opravdu užil, a tak jsem se trošku bál, jestli se tak jenom nesnažili u jedničky a dvojka už tak namakaná nebude… Obával jsem se naprosto zbytečně.

„Nebudu podceňovat Geoffa Johnse“ bych měl za trest 100x napsat někam na tabuli, protože i když je kresba vynikající (kromě Jima Leeho je tu i velmi slušná kresba Carlose D’Andy a vynikajícího Genea Ha), tak hlavně scénář drží tenhle komiks po kupě. Ne že by byl příběh nějak složitý a propracovaný, ale je správně napínavý a zábavný. Standardním Johnsův kladem je pak precizní práce s postavami. Jak u Teen Titans, tak i u Ligy spravedlnosti máme v postavách naprostý přehled a tušíme, co od koho můžeme čekat.

Příběh se odehrává několik let po událostech z prvního dílu. Kromě Ligy se tu vrací ještě jedna postava, která ale obrátila o 180°. Jde o spisovatele, který kdysi napsal o Lize spravedlnosti slavnou knihu, ale dnes je z určitého důvodu nenávidí. Taky už není tak „lidský“ jako kdysi, a tak může našim hrdinům pořádně zatopit.

Kromě klasického superhrdinského drsňačení a dramatu nechybí ani humor, často výborně postavený právě na interakci mezi postavami v týmu. Hodně mě pobavil například nový Green Arrow, u kterého mě štve, že si prošel v rámci New 52 omlazovací kůrou, ačkoliv zvlášť ve vynikajících komiksech od Kevina Smithe byla jeho postava založená na tom, že už je to starší pán, který má občas problém fungovat v moderním světě. Zde je to naopak spíše superhrdinský zelenáč, ale v podání Geoffa Johnse je to sympaťák, takže holt musím pokrčit rameny a nechat to být.

Celkově je 2. díl Ligy spravedlnosti ještě o chlup lepší než díl první. Je tu stále hodně akce, ale je příběhově zajímavější a dramatičtější. Každopádně paráda, skvělý superhrdinský komiks pro nové tisíciletí.

8/10

b_c5444-9dabf3ec9df72dc9e0d932240c945feb b_c5444-ef24db2244c97fc8e4c349fe10086f3f liga-spravedlnosti-zrozeni-zla-2

, , , , , , , , ,
[Top]

Deadpool Vol 10: Evil Deadpool

Scénář: Daniel Way
Kresba: Salva Espin, John McCrea

jk00001Deadpoola od Daniela Waye mám rád, ale některé příběhy mi přišly „pouze“ jako nadprůměrná blbůstka… v tomto booku to však Way pořádně roztáčí!

Hlavní příběh se točí kolem „zlého“ Deadpoola, a ten opravdu dělá čest svému jménu. I když je opravdový Deadpool spíše antihrdina a vyvádí občas pěkný sviňárny, tak v kontrastu s tímto parchantem, sešitým z různých částí, jež Deadpool během svého života poztrácel (aby mu znova díky jeho super-léčivým schopnostem narostly nové), čtenář vidí, jaký je to vlastně miláček. V téhle komiksové sérii už se zabíjelo a černý humor je jí také blízký, ale tyhle čísla považuju z celé sérii zatím za nejdrsnější. Ze zlého Deadpoola skoro až mrazí, jde o postavu, kterou je opravdu potřeba zastavit.

To má naštěstí „hodný“ Deadpool v plánu, a tak se rozjíždí klasické chaotické plány vymyšlené jeho v chaotické hlavě. Zde je to ještě chaos na druhou, protože oba Deadpoolové ví, jak ten druhý přemýšlí, takže dojde na opravdu překomplikované šílenosti. Pro čtenáře je to ale stále velmi čtivá a zábavná záležitost, protože Way je velmi dobrý vypravěč. Tenhle komiks opravdu nenudí ani na minutu, protože ještě jako bonus obsahuje například naprdnutého Captaina Ameriku.

V posledním čísle této knihy pak čtenáře čeká povedený experiment – jde o muzikálový díl, v němž Deadpool a další zpívají, a přestože samozřejmě je komiks „němé“ médium, tak vám autoři poradí, na jakou melodii si máte sami v hlavě texty „zpívat“ a vážně to funguje! Většinu písní jsem tedy sice neznal, ale texty jsou tak dobře zrýmované a zpracované, že ani to nepředstavuje žádný větší problém. Navíc tento příběh představuje vlastně rekapitulaci všeho, co se zatím za necelých 50 číslech událo, takže to může sloužit jako super vzpomínání, anebo shrnutí děje pro nové čtenáře. Tak jako tak je to super věcička.

Už desátý Deadpoolův book od Waye stojí za to. Safra, možná je to dokonce i zatím nejlepší díl.

8/10

(Obsahuje Deadpool 45-49.1)

Deadpool v3 045-008 Deadpool v3 048-009 Deadpool v3 049-016

, ,
[Top]