Scénář: Jamie Delano
Kresba: Richard Piers Rayner, Mike Hoffman, Mark Buckingham
První příběhy Constantina mě příliš nenadchly. V prvním booku to občas vázlo, ale občasná drsnost a syrovost mě zaujaly. V druhé knize už přibyl kopec nudy, který kdysi mohla být dost originální podívanou, ale dnes už je těžce za zenitem. Třetí book je v mých očích někde mezi.
Constantine se dostane k jakýmsi moderním hipíkům a jejich primitivní magie spojená s pohrdáním systémem ho nadchne. Takže sbohem cool baloňáku, vítej zarostlý vlasatče. Lidi, kteří znají Constantina jen z filmu, by asi dost čuměli. Celkově ten přírodní život je zobrazován dost „hutně“ – mnoho popisných rámečků, pomalu se rozvíjející příběh, erotické dusno… Celkově hodně zvláštní. Sem tam nějaká ta drsnější scéna a taky nechybí společenská kritika – především ukazování, jak britská policie a vláda má blízko k fašismu. Později se tedy rozjíždí ještě o něco zajímavější děj s jakousi skupinkou testující lidi se zvláštními schopnostmi a využívající je ke svým mocenským účelům.
Musím říct, že v těchto číslech se najde nemálo slušně drsných scén a atmosféra komiksu taky rozhodně nechybí. Došlo mi ale, že slušným průserem je kresba. Ta na první pohled nevypadá vůbec špatně (jen lehce zastarale), jenže jsem si všiml, jak snad všichni kreslíři (kteří byli pro mě svým stejným stylem zcela zaměnitelní) „flákají“ kresbu postav. Drtivá většina postav, a to dokonce včetně samotného hlavního hrdiny, má prostě každou chvílí úplně jiný ksicht. Někde vypadá Constantine jako pohledný dvacátník, někde jako odulý třicátník… najdou se i panely, kde vypadá bez nadsázky na padesát (a ne, není to účelem). Čtenář prostě musí rozlišujovat postavy podle účesů a oblečení, i když scenárista odvážně nechává Constantina často měnit image, takže by čtenář bez kontextu nepoznal, že ten neoholený vlasatec z čísla 15 je ten blonďák s ulízanými vlasy z čísla 21, a to i přesto, že se kreslíři snaží o jakousi realističnost.
Chtěl už jsem jakékoliv Hellblazery od Delana přeskočit, ale koukám, že ve čtvrtém booku se objeví i něco od Granta Morrisona a Neila Gaimana, takže budu přeci jen v sérii postupně pokračovat. Tihle staří Hellblazerové v třetím booku jsou v lecčem zajímavým počtením, ale na rovinu – je to taky často podivně nakreslená nuda.
6/10
