Monthly Archives: Prosinec 2014

Avenging Spider-man Vol 3: Threats & Menaces

Posted on 27.12.2014 in Marvel

Scénář: Cullen Bunn, Rob Williams, Kevin Grevioux
Kresba: Gabrielle Dell’Otto, Brad Walker, Roberto Castro

Týmovací Spider-man (tak by se měla tahle série jmenovat, Spidey se zde nikomu nemstí, jen se vždy setká s nějakým známým superhrdinou nebo padouchem) měl svá slabší čísla i silnější… Tohle je bohužel ten první případ.

Může tedy za to mimo jiné taky skutečnost, že do třetího booku nacpali z hlavní série jen dva sešity a pak je zde annual a speciál s upíry. Ale popořadě – Avenging Spider-man 14 a 15 je sice od talentované dvojky Cullen Bunn a Gabriel Dell’Otto, ale jedná se jenom o lehce nadprůměrný příběh. Spidey je zase v Divé zemi, tentokrát i s kolegy z práce, a bojuje s dinosaury. Jako odcejpá to, člověk se i pobaví, občas je i na co koukat, ale nejde o nic, co by vám nějak uvízlo v paměti.

Další příběhy jsou ale mnohem horší. V annualu se Spidey pobije s Thingem kvůli docela trapnému důvodu (objeví se mašinka, kvůli které jsou lidé na sebe agresivní…) a konec je přehnaně ujetý. Dohromady průměr. Speciál Spider-man vs. Vampires už ale je v mých očích pod průměrem – jedná se o velmi neoriginální a nenápaditý příběh, v němž Spidey potká upíry a Bladea. Naštěstí je komiks relativně krátký, ale i za tu dobu stačí nudit. Plus kresba je dost mainstreamový kýč.

Dohromady je tohle pro mě trochu zklamání, protože tahle série měla zezačátku fakt dobře našlápnuto a nabízela pohodový a zábavný příběhy se Spider-manem. Teď však se z ní možná stává průměrná odrhovačka, vhodná tak pro děti a úplné začátečníky.

6/10

Avenging Spider-man, Blade, Spider-man, Thing

Great Teacher Onizuka Vol 1

Posted on 26.12.2014 in Manga

Scénář: Tohru Fujisawa
Kresba: Tohru Fujisawa

Do téhle mangy jsem se pustil proto, že jsem si kdysi dávno zamiloval anime adaptaci a hodně jsem slyšel o tom, že manga je ještě mnohem lepší. No, uvidíme.

Seriál už jsem viděl před nějakou dobou, ale tuším, že měl trochu pomalejší rozjezd, že chvíli trvalo, než mi přirostl k srdci. Komiks je možná na tom podobně, protože z prvního booku zase až tak nadšený nejsem. GTO je ztřeštěné anime o jednom nadrženém dvacátníkovi, který byl kdysi uznávaným šéfem motorkářského gangu, ale teď ho čeká ještě větší výzva – postavit do lajny vychcané a zlé děti na střední škole. Netřeba asi zdůrazňovat, že Onizukův přístup k učení je velmi neortodoxní, díky čemuž ale si jejich respekt možná získá…

V anime jde potom často také o solidní drama, protože děcka se nejen umí chovat hnusně, ale samy si leccos zažily. Mluvím tu hlavně o problémových rodinách a tvrdé šikaně. To všechno dokázalo anime velmi zajímavě a uvěřitelně podat a přitom to taky místy byla naprosto šílená prča. V první knize mangy jde však téměř výhradně jenom o tu „prču“. Onizuka furt hází neuvěřitelné ksichty a vtipy jsou tu dělané většinou ve velmi afektovaném japonském stylu. V komiksové podobě to na mě ale zatím až tak nefungovalo – tj. nesmál jsem se.

Zároveň jsem se u komiksu ani nenudil, i když mám možná ten problém, že se mi seriál do paměti dost zapsal, takže si docela pamatuju děj. I to je potřeba vzít v potaz. Každopádně nezávisle na anime seriálu hodnotím první book GTO jako lehce nadprůměrnou bláznivinu, která je mimochodem velmi pěkně nakreslená, ale zatím mě nijak extra netankuje.

7/10

Great Teacher Onizuka

[Top]

Batman: Kameňák a další příběhy

Posted on 25.12.2014 in DC

Scénář: Alan Moore, Ed Brubaker, Brian Bolland
Kresba: Doug Mahnke, Brian Bolland

Batmanovský Kameňák (Killing Joke) od Alana Moorea byl jedním z mých velkých restů, který jsem si velice dlouho šetřil. Sám jsem si ho v hlavě dosti vyhypeoval a čekal něco ohromujícího a dechberoucího… a bohužel takový v mých očích teď určitě není. Jedná se o hodně fajn příběh, který si trošku pohrává s Batmanovou mytologií a představuje na tehdejší dobu docela drsné scény. Ty bohužel ale nejsou nadčasové – dnešního dospělého komiksáka u nich asi moc nezatrne, mimojiné i proto, že se na Kameňák často odkazuje v nových komiksech, takže většinu příběhu už můžete znát dopředu.

V drsnosti teda Kameňák nevyniká, jenom v rámci Batmana tu máme v současné době impozantnější scény od Morrisona či Snydera. Druhým velkým tahákem pro mě byla postava Jokera, který se mi ale v komiksu právě moc nelíbil. Nebyl špatný, ale jeho odhalený origin byl průměrný (naštěstí se v komiksu naznačuje, že nemusí být pravdivý) a ve finálních sekvencích mi přišel Joker příliš racionální. Podobně tak Batman nějak málo drsňačil a v některých scénách (začátek) působil skoro jako měkkota. Kdyby mu třeba bylo 70, tak bych to chápal, ale tady je Batman v podstatě na vrcholu sil (navíc jak víme z Dark Knight Returns a Batman Beyond, Bruce Wayne bude i ve stáří drsoň). Celkově je pro mě Kameňák sice nadprůměrným batmanovským komiksem, ale v konečném důsledku to pro mě bylo slušné zklamání, protože jsem očekával něco zcal úchvatného.

Na druhou stranu příběh, který je v této knize také, Muž, který se směje, jsem četl opravdu před dávnou dobou a kdysi mi přišel jako lehoučký nadprůměr. Teď jsem ale více docenil parádní kresbu Douga Mahnkeho a skvělý, dynamický scénář Eda Brubakera, který nádherně remakeuje první komiks s Jokerem z 40. let. Konec se mi stejně jako před lety úplně nezamlouvá, mohl by být lepší, ale cca 2/3 komiksu jsou opravdovou parádičkou.

Poté je tu i krátká povídka Bollanda, kterou jsem četl dokonce potřetí. Poprvé v Crwi mně přišla příliš divná, podruhé v angličtině v rámci sešitů Batman: Black & White jsem ji docenil a teď napotřetí v ní pořád vidím velmi hezkou věc.

I když u mě převažuje to zklamání od Moorea, tak ve skutečnosti tu hrálo velkou roli očekávání. Objektivně jsou totiž všechny tři příběhy na prakticky stejné, nadprůměrné úrovni. Jen jsem holt čekal, že Kameňák půjde do mé osobní topky, a nečekal jsem, že Joker od Brubakera se mi bude líbit mnohonásobně více než Joker od Moorea.

Pro fanoušky Batmana a Jokera je tento komiks opravdu vynikajícím počtením. Dle mého názoru se ale nejedná o žádný klenot, který musí mít v knihovničce každý komiksák.

8/10

Alan Moore, Batman, Brian Bolland, Ed Brubaker, Joker

[Top]

Iron Man: Démon v lahvi

Posted on 18.12.2014 in Marvel

Scénář: David Michelinie, Bob Layton
Kresba: John Romita Jr., Carmine Infantino

V úvodu tohoto UKK se píše, že Iron Man velmi dlouho nepatřil mezi superhrdinskou první ligu… a tento komiks poměrně jasně ukazuje proč. Četl jsem i první příběhy Iron Mana od Stana Leeho a ty považuju za to horší z 60. let Marvelu, ale podobně jako tento komiks se zase nejedná o nic tak hrozného, jen nejde o nic extra zajímavého.

Tenhle Iron Man pochází ze 70. let, takže to už je docela slušně daleký pohled do minulosti. Musím tedy hned zkraje komiks pochválit, že není nudný a velmi dobře se čte. Bohužel ale děj v komiksu je dosti naivní a nijak zvlášť nápaditý. Tony Stark má nějaké problémy, jenže ty většinou vyřeší velmi jednoduše – a to dokonce i včetně toho hlavního, na který komiks láká. Stejně jako se během 1 dnu vymaká u Captaina Ameriky, tak skoro za podobně dlouhou dobu překoná alkoholismus.

Iron Man: Démon v lahvi tedy z dnešního pohledu v ničem nevyniká. Jo, nenudil jsem se, ale zároveň mě nijak zvlášť osud Tonyho Starka a dalších postav nezajímal. Záporáci jsou tu obzlášť nezajímaví, Iron Man mlátí céčkové padouchy, kteří se chovají všichni tak nějak stejně (nejdřív jsou drsní, potom zbabělí), a pak je tu ještě démonický strůjce Starkových problémů v pozadí, který je nejspíš kreslený podle Christophera Leeho a i jeho projev připomene béčkové horory, v nichž kdysi hrál – a ani tady nejde o nic působivého.

Celkově tu tedy máme velmi průměrné retro, které neurazí ani nenadchne.

6/10

Iron Man

[Top]

Útok titánů 1

Posted on 16.12.2014 in Manga

Scénář: Hajime Isayama
Kresba: Hajime Isayama

Na tenhle komiks jsem se už dlouho těšil. Hodně jsem o něm a o jeho anime adaptaci slyšel a jednalo se o samou chválu. Trpělivě jsem si počkal na české vydání s tím, že ho budu číst pravidelně tak, jak u nás bude vycházet… A teď toho trochu lituju.

Podle prvního dílu se totiž jedná o zatraceně dobrý a napínavý komiks, takže čekání na další díly bude trochu bolet. Příběh je poměrně jednoduchý, ale skýtá velký potenciál. Vidíme městečko obehnané vysokou zdí, v němž bydlí dost možná poslední lidé na světě. Za zdí se prohánějí záhadní lidožraví obři, kterým se lidé, ani se svoji zajímavou technologií, silou vůbec nemůžou rovnat. Obyvatelé města si myslí, že jsou za zdí v bezpečí, ale čtenář už od začátku tuší, že to je pouhá iluze.

Vykreslování nervydrásající atmosféry je asi největší klad Útoku titánů. Autor mangy si libuje v dynamické akci, obry kreslí nádherně odporně, ale to napínání čtenáře přerušované drastickými sekvencemi… to je něco mistrovského. Celkově příběh je velmi pěkný, postavy mají taky něco do sebe, ale to atmosferické „něco“ dělá z Útoku titánů neuvěřitelně intenzivní zážitek.

Jediná moje výtka se týká kresby – jak už jsem popsal výše, obecně je dobrá, ale zatím mi nesedly obličeje postav, které mi přijdou občas zvláštně malinké a hlavně z profilu úzké. Tu menší velikost jsem přikládal tomu, že se mělo jednat ještě o dětské hrdiny, ale jejich úzké profily mi připomínají kresby někoho, kdo ještě nezvládá anatomii obličeje… Což se mi nezdá, že by Isayama nezvládal. Asi je to součást jeho stylu, na který si však já budu muset ještě zvykat.

Dohromady je ale i tak první díl Titánů úchvatnou záležitostí, kterou jsem si velmi užil a už se nemůžu dočkat 2. dílu.

9/10

Útok titánů

[Top]

Aspic, détectives de l’étrange Vol 1 (Aspic – zvláštní detektivové 1)

Posted on 13.12.2014 in Evropa

Scénář: Thierry Gloris
Kresba: Jacques Lamontage

Tento francouzský komiks od prvních stran boduje kresbou, která je kouzelně barevná, jsou v ní krásně prokreslená prostředí i roztomile se šklebící postavy. A dokonce i příběh není nezajímavý. Nacházíme se v Paříži 19. století, v němž uznávaný detektiv Dupin má velmi šikovnou následnici. Ta se právě dočkala svého prvního velkého případu, u kterého jí ale klient, záhadný malý mužíček, možná lže, resp. nesděluje jí všechny skutečnosti. Sám Dupin má taky rozjetý případ, týkající se vraždy trpasličí věštkyně. Oba případy nabírají nečekaný spád a dojde i na nějakou tu divokou akci.

Aspic je jeden z těch komiksů, kde dle mého názoru i čtenáři, co jinak frankofonnímu komiksu nijak zvlášť neholdují, můžou pocítit právě to, co milovníci BéDéček běžně – vychutnají si nádherný styl kresby, který v amerických komiksech jen stěží najdete, a do toho máte jakousi ryzí evropskou atmosféru s džentlmeny a dámičkami. Zároveň je ale komiks velmi zábavný a čte se prakticky sám.

Celkově se jedná o velice milý evropský komiks.

8/10

Aspic

[Top]

Incredible Hulk 331-338

Posted on 12.12.2014 in Marvel

Scénář: Peter David
Kresba: Todd McFarlane, John Ridgway

Že Peter David napsal asi nejoblíbenější a nejdelší run v historii Hulka patří tak nějak ke „common knowledge“ zapálenějšího komiksáka nebo aspoň Marvelisty. Nepatřil jsem ale nikdy k obzvlášť velkým fanouškům Hulka + jsem slyšel, že část tohoto runu se odehrává ve vesmíru, na který moc nejsem, a tak mě chvilku trvalo, než jsem se k Davidovu Hulkovi dostal. Poděkovat můžu Ultimátnímu komiksovýmu kompletu, ve kterém malá část tohoto runu vyšla. Ta se neodehrávala ve vesmíru a jednalo se o úchvatnou věc, takže jsem se rozhodl, že si na Hulka od Petera Davida pořádně posvítím. Tato čísla jsou první částí jeho runu.

Trochu jsem se také bál, jestli v UKK nevyšlo jen to nejlepší od něho nebo se jedná o čísla, kde už se Peter David víc rozjel… ale zbytečně. Tento Hulk je taky velmi kvalitním počtení. David hned ve svém prvním čísle nechává Bruce Bannera, aby se proměnil v šedého Hulka, což je barva, jakou měl Hulk ve svém prvním čísle, ale kvůli problémy s tehdejší tiskárnou ho Stan Lee nechal nakonec zezelenat. Peter David si nevybral tedy šedou náhodou a je skvěle vidět, že Hulkovi prostě rozumí a krásně čerpá z jeho nejstarších příhod. Vrací se hodně ke kořenům a to i například tím, že Hulk je tu opravdu tím panem Hydem k Brucovu Jekkylovi, jak Stan Lee kdysi měl v plánu. Ze šedého Hulka jde docela slušný strach, je to občas správnej parchant, ale zároveň taky solí jednu hlášku za druhou, takže se musím přiznat, že se vždy už během komiksu těším, až se Hulk objeví. V komiksu se rozjíždí i různé jiné příběhy, některé míň zajímavé (banda Hulkbusterů) a některé víc (Betty Brantová se z rozumného důvodu vyhýbá Bannerovi, ačkoliv je nyní jeho manželka), a šedý Hulk nemůže být u všech – zvlášť proto, že tenhle obr se jaksi objevuje jenom v noci, zatímco Bannerovi patří den.

Nesmím opomenout, že o většinu kresby se stará dnes slavný Todd McFarlane, ale pokud očekáváte epické a impozantní scény, tak si nedělejte moc velké naděje. Jeho zdejší kresba je dle mého amatérského oka spíše průměrná, nijak zvlášť zatím nevybočuje z klasického superhrdinského mainstreamu…. Snad jen Hulkovu dršku dělá parádně.

Některá čísla této části jsou parádní, některá o něco míň, ale dohromady si drží opravdu vysokou úroveň, protože Peter David je opravdu výborný vypravěč. Takže když už pomalu začnete trochu zívat nebo kroutit očima nad nějakým tím kýčem nebo méně zajímavou postavou, dokáže vás ještě v tom stejném čísle něčím velmi příjemným překvapit. Zatím si teda Hulkův run Petera David velmi užívám a můžu ho jen doporučit.

8/10

Hulk, Incredible Hulk, Peter David, Todd McFarlane

[Top]

Ikigami: The Ultimate Limit Vol 4

Posted on 5.12.2014 in Manga

Scénář: Motoro Mase
Kresba: Motoro Mase

V současnosti moje oblíbená melodramatická manga si pořád drží svoji vysokou kvalitu. V tomto dystopickém komiksu sledujeme Japonsko, v němž se vláda rozhodla reagovat na vzrůstající kriminalitu kontroverzním zákonem, kvůli kterému jsou děti ve škole „naočkováni“. Většina z nich dostane do těla neškodnou látku, ale pro vypočítané procento dětí se tím vyřkne ortel smrti. Ne však hned, ale až kolem 20 let, kdy přichází úředník ohlašující vaši neodvolatelnou smrt za 24 hodin. Vláda tvrdí, že díky tomuto „očkování“ se budou děti a mladí lidé více v životě snažit, neboť budou žít s vědomím, že můžou brzy umřít, a tak se nebudou snažit své mládí promrhat. Hlavní hrdina je právě tímto úředníkem ohlašující smrt a ve 4. booku už u něho vidíme slušnou proměnu. Nejen že se mu zákon čím dál víc nelíbí (ale nemůže to dávat veřejně najevo, nebo by měl vážný problém…), ale možná mu už začíná trochu jeho moc stoupat do hlavy…

I tento book obsahuje dva uzavřené příběhy o různých lidech, kteří zničehonic zjistí, že je za chvilku čeká smrt. Jako vždy se reakce různí a občas je příběh poměrně nečekaný a velmi často srdceryvně dojemný (ne však patetický). V prvním příběhu vidíme naivního učitele, který věří, že všechny děti jsou nevinné, zkazí se případně až v dospělosti, ačkoliv studenti na jeho škole jsou postrachem. Jeden z nejhorších studentů ho nemůže vystát a hodlá se ho zbavit. Ve druhém příběhu pak vidíme mladý manželský pár na pokraji rozchodu, které u sebe drží jen jejich malá dcerka.

Super je, že i když komiks sází na různé dojáky, tak se opravdu nejedná o jednoduché citové vyděračky ve stylu telenovely – tyto příběhy jsou totiž velmi napínavé a často se děj ubíhá zajímavým směrem. Například když se rozjíždí nový příběh, představují se postavy a jejich situace, tak můžete pomalu hádat, kdo z nich vlastně „ikigami“, oznámení smrti, dostane. Věřím, že velmi často vás výsledek překvapí.

Zde není co řešit. Ikigami je vypiplaný komiks jak po scenáristické, tak kresební stránce. Jedná se o takovou úžasnou dávku dramatu. Velmi doporučuji.

9/10

Ikigami: The Ultimate Limit

[Top]

Les Inoxydables Vol 2 (Nerezavějící 2)

Posted on 1.12.2014 in Evropa

Scénář: Victor Mora
Kresba: Antonio Parras

První díl Nerezavějících byl pro mě trochu jako zjevení. Nejsem totiž zvyklý na evropské komiksy, které jsou opravdu akční, na žádné vykecávačky si moc nepotrpí a jdou rovnou k „věci“. V jedničce jsme viděli dvojku hrdinů ve 20. letech, z nichž jeden je elegán, kterému zabijí jeho lásku, a druhý je zase tak trochu hromotluk. Společně se dostávají do různých zapeklitých situací, ve kterých se často střílí, seká, zabíjí a občas souloží – hlavní hrdina fešák totiž možná trochu příliš rychle zapomněl svou bývalou zapomněl, nebo je to jenom holt jeho způsob, jak se se svou tragickou ztrátou vypořádat.

Tato komiksová série je opravdu hlavně o akčních, dobrodružných a občas erotických situacích, něco jako takový James Bond řekněme, jen trochu amorálnější a odhalenější (přeci jen to je francouzský komiks, takže ty prsa prostě uvidíte, nebojte). Čerpá také hodně z různých exotických prostředí. Předtím se jednalo hlavně o mafiánskou Ameriku za prohibice, v druhém díle půjde o Šanghaj. Opět hlavní dvojka (jeden z nich je mimochodem kreslený podle Caryho Granta) narazí na gangstery, podvodníky a nebezpečné, ale krásné ženy.

Musím však říct, že u dvojky už mě trochu ta absence pořádného příběhu mrzela. Jde spíše jen o sled různých akčních situacích, které můžou být fajn, ale nikam příliš nevedou. Tak či onak je i druhý díl fajn počtením, které si na nic nehraje.

7/10

Les Inoxydables

[Top]