Monthly Archives: Listopad 2014

Ruins

Scénář: Warren Ellis
Kresba: Cliff Nielsen, Terese Nielsen

Warren_Ellis_Ruins_1_coverMnozí z vás jistě znají komiks Zázraky (Marvels), v němž novinář obdivuje marvelovský vesmír a vy s ním, mimo jiné díky impozantní malbě Alexe Rosse. Warren Ellis, scenárista mnoho drsných komiksů, si vypůjčil tento námět a obrátil ho vzhůru nohama – očima stejné postavy představuje alternativní svět Marvelu, v němž se naprosto všechno myslitelné zvrtlo a z Ameriky se tak stala odporná země, kde lidé i nadlidé sice stále přežívají, jenže jsou obklopeni zkaženou morálkou, zločinem a nemocemi.

Depresivních alternativních vesmírů Marvelu už jsem četl několik, například Powerless o marvelovských superhrdinech bez superchopností, který je sice smutný, ale nabízí naději, či Marvel Zombies od Marka Millara, kde už jde o slušnou beznaděj. Ruins jdou v depce ale ještě dál a tato dvoudílná minisérie je v podstatě hrůzostrašnou přehlídkou všech možných známých postav, z nichž jedna dopadla hůř než druhá. Mnozí doplatili na to, že jejich získané schopnosti nebyly tak pěkně učesané a pohodlné a pokud je rovnou nezabily, tak jim aspoň znepříjemnily život třeba rakovinou. Bytosti z dalších světů jako Silver Surfer, Galactus či válečníci rasy Kree to taky různě nechutně odskákaly, často kvůli hloupé náhodě. Nejhůře se však asi dívá na absolutní rezignaci lidí kolem, kteří tento tlak podivných schopností/neschopností nevydrželi a zbláznili se z něho. Americe sice vládne jako prezident x-menovský Charles Xavier, ale je z něho sadistický úchyl, který nechává Wilsona Fiska, ať mutanty vězní a brutálně tyranizuje.

V komiksu hlavní novinář neustále jakoby díky šestému smyslu říká, že si dokáže představit svět, kde by všechno dopadlo trochu jinak, v němž by tyto podivné bytosti zahrály mnohem kladnější úlohu. Bohužel ale v Ellisově marvelovském světě není ani světélko naděje, vidíme jen naprostou špínu, hnus a fyzicky i psychicky zničené postavy. Říkám si, že mnoho fanoušků Marvelu, zvlášť těch konzervativních, by tento komiks mohl pořádně naprdnout. Ellis totiž nijak zevrubně nevysvětluje, proč jsou všichni takoví hovada a proč měli ve všem smůlu. Prostě všichni jsou menší či větší hovada následkem okolností, které často nemohly ovlivnit. Mně osobně to však nevadilo. Sice nemusím takové to prvoplánové „zlo, kam se podíváš“, ale Ellis tu jasně dává najevo, že tohle je ta odvrácená strana Marvelu, která stojí v opozici klasickému vesmíru. Navíc jako fanoušek Marvelu tu vidím, že postavy nepředstavuje náhodně, ale parafrázuje různé známé události a dá se domyslet, proč se jaké postavy tak hrozně chovají. Jinak kresba sourozenců Nielsenů je občas taková trochu příliš „artsy“ (tj. natolik cílí na vykreslení atmosféry, až je nepřehledná), občas lehoučce připomene Alexe Rosse, ale dohromady je podle mě obstojná a přispívá na té temné atmosféře zničeného marvelovského vesmíru.

Nemůžu říct, že považuju tento komiks za výjimečné dílo, jež by si měl každý přečíst, ale rozhodně si myslím, že jde o velice zajímavý kus. Třeba jen tím, že vyšel v sérii „Alterniverse“ z  90. let a jde tak o jeden z vůbec prvních komiksů s hrdiny Marvelu, u kterého by stoprocentně měl být doporučený věk čtení 18 let. Případní čtenáři by se měli opravdu připravit na řádnou „freak show“, jde o hororovou a velmi depresivní záležitost.

8/10

Ruins 1 - 25 Ruins 2 - 17

Captain America: Nový úděl

Scénář: John Ney Rieber
Kresba: John Cassaday

1372173485Tak tenhle komiks mě dost překvapil. Byl jsem k němu slušně skeptický, protože obálka se tvářila trochu pateticky a jméno scenáristy mi nic neříkalo. Čekal jsem nějakou oslavnou ódu na Captaina Ameriku plnou patetických momentů, ale to rozhodně tento komiks není.

Nějaký ty kýčovitější chvíle se v komiksu určitě najdou. Zvlášť začátek, kde se Cap prohrabává troskami spadlých Dvojčat a drsňácky odsekává Nicku Furymu, patří k tomu horšímu z komiksu. Hned mně však až vyrazila dech kresba Johna Cassadaye. Ta je hrozně pěkná na pohled, působí moderně, realisticky, ale zároveň i dostatečně komiksově a především v ní Captain America vypadá naprosto úžasně. Cassaday kreslí Capa naschvál v uniformě velmi podobné té jeho nejstarší, takže žádné moderní upgrady – Cap má křidélka, šupinky, velké červené botky s lemem… a nějakým zázrakem to vypadá pěkně a stylově. Opravdu tímto před kreslířem smekám, protože tohle je jeden z nejlépe nakreslených Captainů, které jsem měl tu čest vidět.

Příběh je sice jednoduchý, ale není vůbec špatný. Je hodně akční, takže se čte skoro sám, a řeší se tam terorismus takovým způsobem, že to může působit ze začátku lehce naivně, ale jak jde Cap do akce hlouběji, tak i samotný komiks najednou nadhazuje různé otázky ohledně té nejednoznačnosti Ameriky, jak vůbec vzniká terorismus a tak podobně. Zároveň si však Cap zanechává svoji rozhodnost a drsnost, takže se nenechá argumenty složit na zem a naopak sám dokáže efektivně oponovat. Těžko říct, jak by Cap obstál v diskuzi s většími mysliteli, ale v komiksu to funguje skoro na 100 %.

Dostal mě pak velmi sebekritický dovětek od scenáristy, který svůj scénář k těmto číslům nepovažuje za nic moc. Zdá se, že se opravdu snažil vytvořit něco výjimečného a dechberoucího. Takový tento Captain America sice není, ale vzhledem k tomu, kolik si toho na svá bedra naložil, se s tím vypořádal výborně. Tohle je moc pěkný komiks s Captainem Americou, a protože se jedná o první čísla jeho nové série, tak se těším, až si přečtu i další díly a třeba i jiné komiksy od Johna Ney Riebera.

8/10

201309040749_ukk-captain-america-novy-udel-4

, , ,
[Top]

This Magazine Is Haunted 01-07

Scénář: Sheldon Moldoff a další
Kresba: Sheldon Moldoff a další

Page_00O tom, že kdysi byly hororové komiksy jedním z nejoblíbenějších žánrů, jsem si vědom, ale do těch opravdu starých, těsně předtím, než zavládla cenzura, která málem zdevastovala celé komiksové médium (více můžete hledat pod termínem Comics Code Authority, pokud by vás zajímaly podrobnosti), jsem se ještě nikdy nepustil. Teď jsem však narazil na sérii The Magazine Is Haunted, která je přesně takovýmto komiksem.

V časopise, ve kterém straší, si čtenář v 50.let mohl počíst pěkně temné hororové příběhy. Samozřejmě z dnešního pohledu už jsou kapku zastaralé, ale překvapivě ne zase tak moc. Příběhy jsou občas slušně nápadité, v několika případech dokonce mají na konci zajímavý zvrat. Na druhou stranu místy se v nich relativně často vyskytují nelogičnosti a především jsem měl občas pocit, že je příběh zbytečně natahován, aby dostál délky cca 13 stran (jeden časopis obsahuje 3 kratší příběhy). Komiks ale tehdy i dnes boduje kresbou. Opět, nemůžete dnes čekat nějaké velké malby, ale kresba JE pěkná a hororová – v panelech se to jen hemží různými lebkami, hnijícím masem, výstražnými netopýry… Někteří kreslíři si dávají záležet o chlup více než jiní, ale celkově je kresba opravdu na vysoké úrovni. Myslím, že některé nechutnosti by zabraly i na některého citlivějšího/mladšího čtenáře i dnes.

This Magazine Is Haunted pro mě bylo opravdu velmi příjemným počtením a trochu výletem do minulosti, kdy jsem teprve začínal poznávat hororový žánr. V dětství bych byl asi z tohoto komiksu unešený, ale i dnes jde pro mě o velmi solidní zábavu.

7/10

Page_26 Page11_MagazineIsHaunted007 tmih_02_pg15

,
[Top]

Vinland Saga Vol 10

Scénář: Makoto Yukimura
Kresba: Makoto Yukimura

VINLAND SAGA10_000w10. book vynikající vikinské mangy pokračuje tam, kde skončila devítka. To zdůrazňuju proto, že v 9. booku došlo k zásadní změně v komiksu a řekněme k zahájení nové etapy Thorfinnova života. Předtím tento nebezpečný klučina bojoval mnoho bitev a snažil se pomstít za smrt svého otce. V komiksu tak byla hodně akce, dobrodružství a dokonce i nějaká ta politika. To však skončilo nebo aspoň na chvíli ustálo. Abych nespoileroval tak neřeknu jak to, ale Thorfinn je nyní otrokem na jedné menší farmě a je zcela otupělý, přišel o smysl svého života. Na této farmě se setkává s optimistickým mladým otrokem a dalšími postavami. Nuda? V žádném případě! Vinland Saga je pořád neskutečně zábavným počtením, jen jaksi teď jde o jakýsi farmářský thriller.

Ano, i na farmě dochází k různým problémům a konfliktům a o napětí není nouze. Do toho to navíc autor mangy Makoto Yukimura rozjíždí maximálně i kreslířsky, takže máte šanci neuvěřitelně detailně a zajímavě nahlédnout do života rolníka 11.  století. Ke konci tohoto booku pak Thorfinnův vnitřní boj začne eskalovat a jeho sny jsou pak také pořádné vizuální orgie.

Vinland Saga opět ukazuje, jak neuvěřitelně kvalitní komiksy můžete v Japonsku najít.

8/10

011 016 019

[Top]

Trillium

Scénář: Jeff Lemire
Kresba: Jeff Lemire

trillium-001-014Jeff Lemire je sympaťák. Jsem rád, že jsem se k němu dostal ještě v době, kdy si psal svoje citlivé příběhy o dospívání z trilogie Essex County. Říkal jsem si, že na něm něco fakt je, a pak jsem  jen sledoval, jak se dostává k mainstreamovému komiksu, ať už superhrdinského (Animal Man, Green Arrow), tak nesuperhrdinského (oblíbená postapokalytická série Sweet Tooth). Teď už je to prostě velký komiksový autor, co se dostal do širšího povědomí, a to je jedině dobře, protože píše velmi zajímavým způsobem. V tomto komiksu se vrhl na jeho prý oblíbený žánr sci-fi.

Lemire velmi často své komiksy sám kreslí a jeho kresba je pěkná, ale poměrně netypická – například jeho postavy jsou většinou velmi ošklivé. Široké nosy, malá kukadla, vyhublé končetiny… Přesto a nebo právě proto nebývá problém si postavy oblíbit a ani ty v Trillium nejsou výjimkou. Příběh vypráví o dvou lidech, o muži a ženě, kteří každý žijí v jiné době a prožívá jiná traumata. Chlápek je bývalý voják, který si teď přivydělává výletováním do džungle, žena je v budoucnosti průzkumnice, která se snaží získat od záhadné mimozemské rasy kvítek „trillium“, jenž může být klíčový pro záchranu lidské rasy.  Oba se však díky záhadné stavbě střetnou.

Následují pak různé zmatky, nejdřív oba mluví různou řečí, vrací se zpátky v čase a dokonce si jakýmsi zvláštním způsobem prohodí identity. Tahle zmatenost a „dvojakost“ je ještě znásobená různými komiksovými hrátky, kde Lemire trochu testuje, co ještě v komiksovém médiu jde. Konkrétně jde například o to, že jeden díl se čte způsobem, že nejdřív čtete vrchní polovinu všech stránek, která vypráví o jedné postavě, na konci komiks otočíte vzhůru nohama a čtete druhou polovinu. Takových věcí je v komiksu víc a někdy to opravdu funguje a hezky se tím komiks proplétá, někdy to funguje tak tak, ale nikdy mě to vyloženě neotravovalo.

Trillium je hodně fajn sci-fi komiks, kde opravdu narazíte i na nějaké ty pěkně vyobrazené technologie, a příběh furt někam rychle ubíhá. Na druhou stranu toho na mě ke konci už možná bylo trochu moc a přišlo mi, že by komiks mohl být kratší, aby byl údernější. Dohromady je tento komiks velmi fajn sci-fíčkem, které jako bonus zajímavě experimentuje s komiksovým médiem.

7/10

3221648-t4 trillium31 Trill_1

,
[Top]

JSA Classified: Power Girl

Scénář: Geoff Johns
Kresba: Amanda Conner

823335-jsa1Geoff Johns je pro mě v poslední době zárukou kvality, a tak jsem si řekl, že mrknu i na tenhle komiks. Vůbec to nebylo kvůli megakozám hlavní hrdinky. Johns nezklamal (a kozy taky ne). Power Girl je tu sympaťačkou, která je dostatečně dospělou a rozumnou, aby věděla, že její poprsí je vlastně taky důležitou zbraní, ale má problém – její původ je jí pořád dost neznámý. Dlouhou dobu si myslela, že je Supermanova sestřenice, ale to už jaksi není pravda, a tak má doslovnou krizi identity. Aby neměla problémů málo, tak ji ještě sem tam napadnou nepřátelé, které nikdo jiný nevidí, a tak mnozí pochybují o jejím duševním zdraví.

Zajímavé je, že tahle minisérie stihne za 4 díly hodně prostřídat žánry. První díl je vyloženě sranda a to velmi sexy sranda, kreslířka Amanda Conner kreslí Power Girl v různých zajímavých pózách, Johns ji dodává sympatickou břitkou osobnost… parádička. Další 2 díly jsou trochu akčnější, obyčejnější a hodně založené na střetávání se s dalšími známými postavami (např. s Huntress, která je taky šíleně sexy). V posledním díle se najednou ale trochu zvážní a Power Girl a čtenář se víceméně dočká odpovědi na to, jak je to s jejím původem. To částečné vysvětlení je hodně efektivně zpracované a vlastně si připravuje půdu pro Infinity Crisis, na které mě tahle minisérie dost slušně navnadila.

Takhle si představuju kvalitní minisérii. Power Girl jsem si hned oblíbil, pobavil jsem se, (zaslintal jsem si) a chci číst nejen další komiksy s ní, ale i další komiksy z DC komiksů. Bravo, Geoffe Johnsi.

8/10

jsa_01 jsaclassified03page07 Power-Girl-Sent-Me-To-Superman

, , ,
[Top]

Hikaru no Go Vol 14

Scénář: Hotta Yumi
Kresba: Obata Takeshi

51wpj9e4zpLTřináctý díl skončil v nejlepším, a tak mi to nedalo a musel jsem slupnout jako malinu i čtrnáctku. Tak neuvěřitelně napínavá zde byla internetová hra mezi stávajícím velmistrem Go a duchem z minulosti, díky kterému se hlavní hrdina Hikaru o tuto stolní hru vůbec začal zajímat. Duch si kdysi párkrát internetové Go zahrál (byl to způsob, jak Hikaru zatajit, že za něho fyzicky hraje on) a doteď zanechal v komunitě velkou stopu jako tajemný hráč Sai. I tento velkolepý duel mistrů Go postupně upoutá pozornost všech možných lidí, díky internetu i mimo Japonsko. Opět je to možná pro nečtenáře Hikaru no Go těžké si představit, ale v komiksu je vše opravdu vykresleno tak, že je to až nervydrásající. Tento duel je s velkou pravděpodobností také zatím ten nejnapínavější a celkově jde i o jeden z vrcholů celé série.

V přibližně druhé polovině tohoto dílu už pak vidíme hrát i samotného Hikarua, konkrétně se opět střetne s jednou docela zábavnou obtloustlou celebritou, která je zvyklá porážet všemožné mistry Go, ale začíná si všímat, že v Hikaruovi je velký potenciál. Společně si pak zahrají i jednu hardcore verzi Go (nehraje se na černé a bílé kolečka, ale pouze bílé a hráči si musí pamatovat, kde kdo co dal).

Tato záhadně dobrá manga si pořád drží svou vysokou úroveň a všem ji vřele doporučuju.

8/10

020 054 140

[Top]

Wolverine: First Class Vol 2: To Russia, with Love

Scénář: Fred Van Lente
Kresba: Steven Cummings, Clayton Henry, Salva Espin

WFC_7_Cake_DCP_001Freda Van Lenteho mám rád, jde o takového nenápadného scenáristu, který ale občas dokáže vytvořit překvapivě kvalitní příběh. Tuto sérii jsem začal číst kvůli němu a ačkoliv se nejedná o nějakou povinnou četbu, tak jde o velmi příjemný komiks.

Podobně jako u jedničky je komiks vhodný pro mladší čtenáře, ale najde se i pár drastičtějších scén. Na jednu stranu je fajn, že komiks můžete doporučit dětem jako velmi slušnou přípravku na dospělejší komiksy, na druhou stranu jsou příběhy někdy natolik slušné, že by se jim šikla propracovanější psychologie a složitější děj. Každopádně tu máme Wolverina a především Kitty Pryde, která je opravdovou hlavní hrdinkou série, Wolverine tu spíše slouží jako prostředník pro zábavné scény či společník, kterého Kitty potřebuje. Série se odehrává v době, kdy X-meni byli poměrně začátečníci a Wolverine a Kitty Pryde se tu teprve postupně sbližují.

Spolu pak zažívají jak dobrodružnější příběhy (návštěva Ruska) či komornější (Wolverine hlídá Kitty a další děcka, co jsou na návštěvě v Xavierově institutu). Některé jsou povedenější, některé míň (nejlepší momenty mělo právě to hlídání děcek, kdy si Wolverine jako správný Kanaďan chce užít hokej v telce, ale pořád ho někdo vyrušuje), ale skvělým aspektem zde je, že Van Lente velmi často odkazuje na různé starší scény a příběhy. Pravděpodobně by zde odborníci našli nějaké chyby v kontinuitě, ale aspoň na první pohled se zdá, že to má Van Lente slušně naštudované a příběhy citlivě vkládá do minulosti. Srdce marvelisty, zvlášť fanouška X-menů by nad tím mělo zaplesat.

Druhý book Wolverine: First Class je komiksem, který podobně jako první obsahuje skvělé momenty, ale celkově se jedná o spíše lehký nadprůměr a to po jak kresební stránce, tak bohužel i té scenáristické. Jako odpočinkový komiks pro fanouška X-menů by měl však posloužit výborně.

7/10

WFC_5_Cake_DCP_030 WFC_6_Cake_DCP_016 WFC_7_Cake_DCP_009

, , , ,
[Top]

Nana Vol 2

Scénář: Ai Yazawa
Kresba: Ai Yazawa

Nana-vol-2K této známé manze určené především pro holky jsem se dostal skrz hranou adaptaci, která se mi kdysi velmi zalíbila. Příběh je o dvou dospívajících slečnách, které jsou velmi odlišné, jedna je drsňácká rockerka, druhá naivní princeznička. Sdílí spolu na první pohled pouze jednu věc – obě se jmenují Nana.

V hraném filmu mě byla mnohem sympatičtější ta „temná“ Nana, a tak mě překvapilo, že v 1. díle komiksu to u mě bylo naopak. První příběh princezničky Nany byl sice ztřeštěný, ale měl zajímavý vývoj a postavy, zatímco rockerka Nana měla přímočařejší příběh o rozchodu s velkou láskou, s níž byla i v kapele a on teď odešel dělat kariéru s jinou skupinou. V prvním booku se obě Nany ještě ani nesetkaly, to vše si bohatě vynahradí až ve druhé knize, v níž se z nich rovnou stanou i spolubydlící.

Už v prvním booku se mi poměrně líbila kresba, ale zde jsem si ji vyloženě oblíbil a považuji za velmi krásnou. Autorka Ai Yazawa umí udělat postavy pěkně ztřeštěné i impozantní a jejich mimiku má v malíku. Přitom ale nešetří na detailech, ať už u postav (například postavy oblíká do všemožných cool outfitů) nebo u prostředí. Dohromady tak umí vytvořit velmi zajímavou atmosféru. Bohužel samotný příběh ne že by byl špatný, jen se toho neděje moc a očividně se komiks za své pomalejší tempo „nestydí“. Z pohledu „hodné“ Nany je komiks pojatý jako až dojemné, nostalgické vzpomínání, a to se mu většinou daří. Komiks je postavený na tom, že si postavy musíte zamilovat. A mně došlo, že i když je mám rád, tak zase AŽ tolik mě jejich osudy nezajímají. Je hodně fajn, že komiks je poměrně realistický, takže například princeznička se svým klukem pravidelně spí a má za sebou minulost, kdy ji měl starší pán spíše jen na sex, ale na druhou stranu je tu obsažena naivita, která je pochopitelná, ale asi pro mě jakožto chlapa po nějaké době ne až tak zábavná.

Nana je pěkná manga, která se může pochlubit například stylovou kresbou. Bohužel ale komiks celkově není úplně mým šálkem čaje, takže mi přečtení prvních dvou knih ke spokojenosti stačí. Ale určitě to pro mě byla zajímavá zkušenost, takže pokud nyní zvažujete, že byste komiks mohli zkusit, tak směle do toho.

7/10

Nana_02_01_046 Nana_02_03_035 Nana_02_04_031

[Top]