Monthly Archives: Říjen 2014

Bluecoats Vol 2: The Navy Blues (Modré kabáty 2: Námořnická modř)

Scénář: Raoul Calivin
Kresba: Willy Lambil

61n+TlTdtHL._SX258_BO1,204,203,200_Belgický komiks přinesl světu pecky jako jsou Tintin, Šmoulové anebo Thorgal. Modří kabáti se ukazují pořádně světu v anglickém překladu teprve teď – ale lepší pozdě nežli nikdy, takže i nefrankofonní čtenáři můžou zjistit, proč se jedná v Belgii o jeden z vůbec nejoblíbenějších komiksů.

Z mých tří belgických příkladů mají Modré kabáty nejblíže k tomu prvnímu, k Tintinovi. Přesto mi nejvíc připomínají svým humorem a originálním zasazením do historie francouzského Asterixe. Hlavní dvojka, z nichž jeden je trochu natvrdlejší a jeden trochu ambicióznější (kašl kašl asterix a obelix kašl kašl), sice nemají žádný kouzelný nápoj, ale mají neuvěřitelný talent dostávat se do těch nejšílenějších a nejnebezpečnějších situací… což se moc nehodí, když bojujete zrovna v Americké občanské válce. Oba mimochodem bojují za Unii, která nosí modré uniformy – od toho název série.

V minulém díle Blutch a Chesterfield utíkali ze zajateckého tábora, v tomto díle dostanou šanci zabojovat si na moři. Na první pohled se může zdát lepší být pod modrým nebem, obklopený jen mořskými vlnkami než se pachtit v zákopech či na otevřených pláních, ale oba velmi brzy zjistí, že to rozhodně není žádný med.

První díl Bluecoats mě pobavil a zaujal o trochu více, ale i tento díl je stále pěknou a místy setsakra vtipnou záležitostí. Pokud máte rádi odlehčené komediální věci, tak neváhejte.

7/10

2v1nbb7

,

Spider-Man: The Complete Clone Saga Epic Vol 4

Scénář: Tom DeFalco, Todd DeZago, J.M. DeMatteis, Howard Mackie, Mike Lackey, Evan Skolnick, Mark Waid, Tom Peyer
Kresba: Steven Butler, Darick Robertson, Pat Broderick, Shawn McManus, Roy Burdine, Patrick Zircher, Sal Buscema, Bill Sienkiewicz, Randy Emberlin, Angel Medina, Gil Kane, Ken Lashley

1529839-ams__ccse4Čtvrtý a konečně finální book sbírající tuto dlouhotrvající kontroverzní Spider-manovu ságu je tu, abych ho krátce zrdbnul. Pokud jste o ní náhodou neslyšeli, tak hlavní příběh spočívá v tom, že se zjistí, že Petr Parker, jehož Spider-manovy příběhy čtenáři v té době četli několik desítek let (Klonová sága vycházela v 90.letech), je ve skutečnosti klon, zatímco Ben Reilly, který si myslel, že je klon, klonem není a on je ten původní Spider-man, jenž byl někdy před lety vyměněn. Ben Reilly (který se jmenuje podle strýčka Bena a tetičky May za svobodna) v komiksech vystupuje jako Scarlet Spider. Strašné jméno a i jeho kostým je dost hrozný (nosí na spandexu jakousi džínovou vestičku)… ale tvůrci si naivně mysleli, že čtenáři budou tohoto nového Spider-mana chtít víc.

Komiks je plný komplikací a „zvratů“, kdy postavy zjišťují, že je něco vlastně jinak, a za tím většinou stojí padouch Jackal, tvůrce klonů, ze kterého se snažili tvůrci udělat super-cool padoucha ve stylu Green Goblina, ale pro mě osobně je to naprosto příšerně otravný rádobyvtipný debil, který je silný díky tomu, že mu tvůrci dávají všechny myslitelné dovednosti (je super-silný, inteligentní, taktický a vědecký génius…), a taky díky tomu, že se Spider-mani a jiné postavy vždy kolem něho chovají jako idioti. Tato příšerná postava naštěstí už ve 4. booku vůbec není, ale to neznamená, že by se úroveň komiksů pozvedla.

Mně osobně nevadí (zvlášť když na to koukáme zpětně a nemusíme se bát, že přijdeme o Petra Parkera), že ten samotný námět je hloupý, vadila mi hlavně velice nízká úroveň samostatných komiksů a to jak po kresební, tak scenáristické stránce. To je dané taky tím, že Klonová sága vycházela způsobem, že byly příběhy rozkouskovány po všemožných tehdejších spider-maních sériích (a že jich nebylo málo), o které se staraly různé autorské týmy. Hlavní série Amazing Spider-man patřila k tomu lepšímu, v Spectacular Spider-man se sem tam dalo objevit něco pěkného, no a v ostatních řadách to byl spíše jen odpad na ždímání vašich peněženek.

Spider-Man Unlimited 10-11V předchozích knihách se daly najít nějaké fajn příběhy, i když ty většinou zadupávala do země ta kupa nezajímavého balastu. Zde se taky dá najít něco pěkného. Je to jeden jediný sešit, který kvalitou ční nad ostatními díly jako Mount Everest. Překvapivě to ani není samostatný příběh, je to 2. část story arcu „Exiled“ v Amazing Spider-man 405.  V krásné a zajímavé kresbě Daricka Robertsona (Transmetropolitan, Boys) tu vidíme ne až tak nezajímavé úryvky z Reillyho minulosti, která vyeskaluje v hororový nástup nového Doctora Octopuse. Samotný příběh není kdovíjaký, ale scénář napsal J.M. DeMatteis a ten už v Posledním Kravenově lovu ukázal, jak umí mistrovsky vybudovat atmosféru.

Nepřekvapivě je ale tento start naprosto zabit pokračováním od jiných autorů, kde novým Octopusem se stává nějaká nezajímavá uřvaná pipka, co nadává na svého otce (doktor Trainer, který pomáhá Spider-manovi), že se jí v dětství moc nevěnoval. Musím ale tedy dodat, že i J.M. DeMatteis se k nim poté přidává a v dalším čísle ASM (tentokrát už bohužel bez Robertsona) znovu nijak kvalitní příběh nevykouzlí. Jeden z hlavních témat tu jinak je Spider-manovo fňukání, ale také postupné přijímání, že je klon. MJ Watsonová navíc čeká dítě a tomu hrozí, že by mohlo být nemocné kvůli Parkerovým pavoučím genům, ale to se všechno řeší a vyřeší snad tím nejmíň originálním způsobem (lék má padouch a Spider-man ho na poslední chvíli získá … bože, za tohle fakt někdo dostává zaplaceno?). A protože je to finále klonové ságy, tak se tu také blíží závěrečný zvrat. No, zvrat je možná příliš silné slovo, protože ho tam dost jasně a dlouho naznačují a v předposledním číslem to v rámečku „Příště uvidíte“ prostě rovnou vyklopí, takže to pak působí dost divně, když čtete poslední číslo slibující něco naprosto neočekávatelného.

Jinak v této kompletce se taky vyskytuje pár čísel New Warriors. Jestli vám tento tým nic neříká, tak není divu, jedná se o béčkovou záležitost, která není nijak zajímavá a ani se zajímavou nestane v těchto číslech, ve kterých se k nim připojí Scarlet Spider. Vlastně New Warriors můžete znát jako tým těch kokotů, kteří vlastně zapříčiní celou Civil War, když nechají vybuchnout školu během neúspěšného hraní si na superhrdiny pro jejich novou reality show. Ve zdejších komiksech se z nich ale snaží udělat zajímavý cool tým – samozřejmě neúspěšně.

Musím říct, že bylo poměrně zajímavé podívat se takhle zblízka na Klonovou ságu. Je v ní hrstka slušných příběhů a krásné kresby, ale drtivě převažují nudná čísla plná nezajímavé kresby, přiblblých příběhů a otravných, nesympatických postav (včetně Spider-mana). Doporučuju číst jen na vlastní nebezpečí.

3/10

SpecSpi-229-12 nw63pg05

, , , , ,
[Top]

Howard the Duck 01-05

Scénář: Steve Gerber
Kresba: Frank Brunner, Gene Colan, John Buscema

Howard the Duck 001-000 (AnPymGold-Empire)Kačer Howard, postava, kterou zničehonic znají téměř všichni komiksáci a to pouze kvůli kratičkému cameu ve filmu Strážci Galaxie. Já teda musím hipstersky říct, že tu postavu už znám, ale jenom letmo. Věděl jsem, že jde o komiksovou postavu, která má hraný film, jenž údajně neoplývá příliš velkou kvalitou. Zde ale mé znalosti končily, a tak jsem se rozhodl, že otestuju prvních pět čísel jeho komiksů.

Komiks mě dost překvapil. Čekal jsem, že půjde o něco humorného, ale Howard the Duck je především satirou… a to takovou, která mě nijak zvlášť neoslovila. Howard je takový věčně hudrující kačer, který se jistě inspiroval především různými vzteklouny z černobílých amerických filmů, takže je i trochu sexista a jakože skrz své hrubé, ale vcelku chytré hlášky má získávat nějakou tu osobnost, jež třeba může platit na opačné pohlaví. Tedy na lidské ženy, protože Howard je tu jediným kačerem na Zemi, což mu jenom dává o výmluvu navíc, proč být stále nabroušený. V těchto číslech se s ním hodně tahá jedna krásná slečinka, na kterou je radost pohledět a která je jakýmsi jeho sidekickem.

Samotné příběhy jsou různě trhlé, ale je z nich dost znát, jak se zároveň berou vážně. Jak Howard vlastně ukazuje tu povrchnost toho a toho, zkaženost toho a toho, nesmyslnost támhletoho… Prostě jim to Howard přímo i nepřímo natře. Na mě to však velký dojem neudělalo. Pro mě osobně je Howard v podstatě průměrným komiksem, kterému sice nemůžu upřít originalitu, ale zároveň mu nemůžu ani přiznat nějakou obzvlášť velkou zábavnost.

Howard the Duck je pro mě vcelku nevýrazným satirickým komiksem, který nejspíš dnes příliš lidí nezaujme.

6/10

Howard the Duck 01 - 02 Howard the Duck 003-015 (AnPymGold-Empire) Howard the Duck 005-005 (AnPymGold-Empire)

, ,
[Top]

Hikaru no Go Vol 13

Scénář: Hotta Yumi
Kresba: Obata Takeshi

43961-hikaru_no_go_vol_13Pokud jste četli už mé krátké texty o této manze v předchozí verzi čtenářského deníku, tak vám pravděpodobně přijde i tento (opět) trochu repetitivní. Hikaru no Go je vynikající manga o chlapci a jeho zálibě v deskové hře Go. Ta je v Japonsku velmi vážená a nejenže se v ní pořádají různé propracované turnaje a mistrovství, ale hráči se dělí na mnoho kategorií a existují i profesionální hráči, kteří věnují mnoho svého času zlepšování se v Go a výuce dalších, méně zkušených hráčů.

Ve 13. booku je to už rok, co tuto hru Hikaru náhodou objevil u svého dědečka. Hra ho fascinovala také proto, že se mu od té doby zjevuje duch z minulosti, který kdysi dávno patřil k váženým hráčům Go. Od té doby se toho přihodilo samozřejmě hodně, co ovlivňuje i současný Hikaruův hráčský život, tak jenom stručně řeknu, že i když nechal Hikaru ducha občas hrát, většinou se opravdu sám poctivě vypracoval a nyní už jede sám docela velkou ligu. V tomto díle se blíží turnaj, v němž by se Hikaru mohl střetnout se svým největším rivalem Akirou, kterého kdysi právě porazil pomocí ducha a ten se z toho dodnes nemůže vzpamatovat. Ještě předtím ale Akirův otec, jeden z nejváženějších hráčů Go na světě, si možná díky internetu zahraje partičku s duchem, který už se nemůže dočkat až si se sebou rovným svou milovanou hru zahraje…

Možná komiks takto z mého popisu zní všelijak, ale budete mi muset věřit, že je opravdu mimořádně zábavný a napínavý. Stále naprosto tápu v pravidlech Go a jenom tuším, jak to přibližně funguje, a přesto si komiks neskutečně užívám. Japonci dokážou i zdánlivě obyčejné a nezáživné téma často zpracovat tak, že jde o působivé čtení, a to jak už díky krásné kresbě, tak třeba i kvůli správnému dávkování vtipu a napětí či příjemné míře realističnosti.

Hikaru No Go nejen že ve 13. díle neztrácí dech, naopak těží z toho všeho, co už se stalo, a jde stále o skvělé napínavé čtení.

8/10

2 hikaru-no-go-321593 hikaru-no-go-321599

[Top]

Marvel Universe Vs. the Punisher

Scénář: Jonathan Maberry
Kresba: Goran Parlov

Marvel_Universe_Vs._The_Punisher_Vol_1_1Dospělejší a drsnější alternativní reality táhnou a tento komiks na této vlně úspěšně surfuje. Komiks připomene především vynikající Marvel Zombies, protože i zde je vir, který mění superhrdiny i superpadouchy v obludy a i zde jim jejich nově získané tužby mění charakter a dělá z nich příšery po jak fyzické stránce, tak i té mentální. V tomto světě se přeživší nakažení požírají navzájem a zdá se, že imunitu má jako jediný Punisher, který se bez delšího rozmýšlení rozhodne, že prostě všechna ta monstra musí postřílet.

Jonathan Maberry je dle všeho zkušený hororový spisovatel, který přičuchnul ke komiksu teprve tímto dílem, ale není to Mark Millar, takže i když jeho „drsnost“ rozhodně není trapná a funguje, tak to prostě není úplně ono. Různé zmutované postavy fungují a zvlášť pro Marvel fanouška je velmi zábavné je sledovat a hledat v davovějších scénách, ale nejsou natolik působivé jako již ve zmíněném majstrštyku Marvel Zombies. Přesto se Maberry úspěšně snaží o originalitu a kvalitní akci a příběh pěkně odcejpá.

Komiks nikdy nesklouzne do nudy a do otravných klišé, ale především musím pochválit skvěle napsaného Punishera. Je to opravdu tahounem komiksu a chová se jako ten správný antihrdina, ne jen nějaký trošičku drsňačící Mirek Dušín. Tento Frank Castle je drsňákem a správným „trestačem“ až do úplného hořkého konce.

Marvel Universe vs the Punisher je hodně slušným temným komiksem s Punisherem v hlavní roli.

8/10

JUL100608-0281291750 priest

, , ,
[Top]