Scénář: Michal Suchánek, Ondřej Neff
Kresba: Michal Suchánek
Tvorby Michala Suchánka si všiml snad každý český fanoušek komiksu, i když ho jinak česká komiksová tvorba nechává chladným. Zaujal americké vydavatelství a jeho kresba připomíná funkční americký mainstream. Nakladatelství Crew neváhalo a vydalo mu komiks na motivy tří povídek Ondřeje Neffa.
Zpočátku u mě převládalo nadšení. První povídka ze sci-fi světa, v němž zamilovaný pár utíká před perzekucí, neboť jeden z nich je jaksi mimozemšťankou a sex mezi odlišnými druhy se zde nenosí, je vynikající. Především v této povídce Suchánek předvádí svoji kresbu a jak pěkně zvládá nejen průlety zajímavým prostředím, ale i exoticky vypadající postavy. Komiks šlape jako sandály (jak by řekl Kapitán Demo), má spád a fajn pointu.
Jako jednu z mála výčitek k této povídce bych měl, že občasná sci-fi terminologie (tam především označení pro rasy, ať už oficiální či slangová) může být místy matoucí. Postavy spolu realisticky hovoří v termínech, co teprve přijdou, ale čtenář s nimi nemusí být z komiksu tak dobře seznámený. Tahle malá chybka ale naroste do nepřehlédnutelných rozměrů v povídce druhé, kde se to jen hemží nezajímavými novotvary v sáhodlouhých rozhovorech. Povídka se především snaží o temnou atmosféru a napětí mezi postavami, ale nic z toho nepřichází. Ani krátkost příběhu komiks nezachrání před nudou.
Prupovídky Ondřeje Neffa mezi jednotlivými komiksy dají čtenáři dobře vědět, že si rád rejpne do společenských problémů, a tak není překvapením, že poslední povídka je zaměřená právě na tyto autorovy ambice. Poslední povídka je však také zcela nefunknčním sci-fi příběhem, v němž přes všechnu tu satiru nedává vůbec nic smysl.
Vidíme fotografa v budoucnosti, který využívá možnosti cestování v čase, jež je jako v Zítra vstanu a opařím se čajem dostupné veřejnosti v podobě komerčních zájezdů. Příliš mnoho stran musíme nejdřív poslouchat fotografův idiotský rozhovor, aby nám bylo jasné, že to je záporák. Má to být člověk, který má plnou hubu citů, krásy a srdíčka… A samozřejmě se ukáže, že je to pokrytec a větší zlo než lidé, co takhle „hezká“ slova nepoužívají. V rámci té Neffovy satiry i moderátorka ukáže, že je kráva, a v naprosto přetažené kritice politické korektnosti se vše spojí do jednoho mega-zvratu.
Ta nesmyslnost spočívá v tom, že i kdyby byl fotograf asociální pokrytec, tak se nepřizná s klidem ke svému odpornému činu – ten je daleko za hranicí jakéhokoliv pokrytectví. Stejně tak moderátorka se svým nerealistickým plánem by pak těžko mohla mít k dispozici takové nástroje na naplnění svých cílů (abych nespoileroval). Ve zkratce i s velikou dávkou nadsázky (a že není z komiksu moc cítit – není to Soudce Dredd, i když by možná chtěl být) jsou postavy nereálné a vytvořený svět nelogický. Oboje je navrženo tak, aby dalo křečovitě dohromady pointu sloužící k satirickému odplivnutí, kam se to svět podle Neffa řítí…
Obě témata – politická korektnost a otázka morálky fotografů katastrof – samozřejmě můžou být zajímavě zpracovány (například poslední série South Parku liberály nešetří), ale tohle je bohužel nefunkční i jako obyčejný komiks – sledujeme dvě nesympatické postavy s nelogickým chováním v nelogickém světě a není to vtipné.
Děsivé radosti mají děsivě sestupnou kvalitu. Michal Suchánek je nejen dobrý kreslíř, ale i slušný komiksový vypravěč, a tak doufám, že se jeho kariéra v komiksu bude dál zajímavě vyvíjet. Když však komiksy v této knize vyprůměruju, vychází mi spíše méně sympatické hodnocení.
6/10
Sojčák láká především působivou kresbou. I mně se hned zalíbila, ale hned jsem po tomhle komiksu nesáhl, protože jsem měl tušení, že se bude na kresbu spolíhat až moc. A je to nakonec částečně pravda.
