Scénář: David B.
Kresba: David B.

Po skvělých komiksech Padoucnice jsem se od stejného autora rád podíval na jeho komiksovou pohádku a nelituju.

Král Špunt je adaptace jakési staré francouzské povídky, možná poměrně svébytná, originál neznám. Už v Padoucnici čtenáře oslní kresba a zde to platí dvojnásobně, mimo jiné i díky vyvedeným barvám. Komiks je vizuálně poměrně temný, ale hýří fantazií. Příběh je o dítěti, které se dostane na loď duchů, co nenávidí živé a s potěšením je vraždí, ale nakonec se rozhodnou mimino ušetřit a vychovat ho. Takový námět je vděčný pro kreslíře s velkou představivostí, takže tu máme spoustu pitoreskních mrtvých pirátů a divokých vln. Vizuálně i černým humorem mi komiks trochu připomněl herní sérii Monkey Island.

Komiks je spíš taková jednohubka, ale je zajímavé, že příběhově je to poměrně temná záležitost. Člověk se spíš jen kochá obrázky, sem tam se zasměje a najednou je tu konec, který bych u klasické (dnešní) pohádky moc nečekal. Nechci spoilerovat, ale řekněme, že v něm převládá melancholie. Proto bych možná komiks doporučil spíše starším čtenářům, kteří mají rádi vizuálně pěkné a atmosferické komiksy.

8/10

Scénář: Jaako Ahonen
Kresba: Jaako Ahonen

Sojčák láká především působivou kresbou. I mně se hned zalíbila, ale hned jsem po tomhle komiksu nesáhl, protože jsem měl tušení, že se bude na kresbu spolíhat až moc. A je to nakonec částečně pravda.

Kresba je opravdu super, a to od první do poslední stránky. Postavy vypadají jak prokreslenější zvířátka od Disneyho, ale jsou zasazeny to dost pochmurného prostředí, které úspěšně vytváří atmosféru starých hororů, například těch od Edgara Alana Poeho.

Na příběh komiks nekašle (jak jsem se obával), ale bohužel se mi moc nelíbil. Hlavní hrdina je nucen starat se o svou maminku, která v něm vyvolává neustálý strach ze světa mimo zdi jejich starého vrzajícího domu. Sojčák mamince věří a jeho strach se brzy začne zhmotňovat…

Ačkoliv jsou v komiksu mluvící zvířata, tak mám pocit, že se autor snažil o klasický hororový příběh, kde nemá být žádná velká nadsázka. Proto mi neseděla skutečnost, že se nevysvětlí nějaké věci jako třeba kde bere Sojčák jídlo pro maminku a pro sebe… Donáškovou službu jsem tam neviděl, neukáže se ani žádná zahrada, kde by něco mohli pěstovat… Nechci rejpat, ale i na malém prostoru bych uvítal propracovanější (ač fantaskní) svět, protože takto na mě komiks působil, že je jen hraný na co největší efekt.

Proto nakonec Sojčáka považuju za sice krásně nakreslený komiks, ale obsahově šel mimo mě.

6/10

Scénář: David B.
Kresba: David B.

Název tohoto komiksu mám dlouho vpálený do mozku, ale až teprve teď jsem se odhodlal ho přečíst.

Jedná se o autobiografický román z Francie, v němž se autor vytasil s kresbou, která na první pohled vypadá jednoduše (a ještě k tomu je černobílá), ale postupně se ukazuje, že „David B.“ je opravdu zajímavý kreslíř, který má obrovitánskou fantazii.

Vidíme příběh jedné rodinky, která si žije na docela vysoký noze, ale do jejich života zasáhne nemoc jednoho ze synů (bratra autora). Má epileptické záchvaty, s nimiž si západní medicína v té době neuměla moc poradit, a tak rodina zkouší různé alternativní metody a neváhají kvůli tomu i zásadně měnit svůj životní styl.

Upřímnost autora je někdy až zarážející. Sděluje čtenáři i své nepříliš lichotivé myšlenky a pocity, za které by se většina z nás styděla a na veřejnost je nevytahovala. Například v komiksu přiznává, jak ho fascinovalo kreslení brutálních bitev či dokonce jak si v jednu (ač docela krátkou) chvíli přál, aby byl jeho bratr mrtvý.

Padoucnice má celkově 6 dílů a já zatím přečetl první tři. Kdybych je měl hodnotit zvlášť, tak první díl je velmi slušný, ale komiks se pořádně rozjede od druhého dílu, kde už to je fascinující jízda imaginativně vyprávěného příběhu o (ne)všedním životu jedné rodiny.

8/10