Scénář: Jaako Ahonen
Kresba: Jaako Ahonen

Sojčák láká především působivou kresbou. I mně se hned zalíbila, ale hned jsem po tomhle komiksu nesáhl, protože jsem měl tušení, že se bude na kresbu spolíhat až moc. A je to nakonec částečně pravda.

Kresba je opravdu super, a to od první do poslední stránky. Postavy vypadají jak prokreslenější zvířátka od Disneyho, ale jsou zasazeny to dost pochmurného prostředí, které úspěšně vytváří atmosféru starých hororů, například těch od Edgara Alana Poeho.

Na příběh komiks nekašle (jak jsem se obával), ale bohužel se mi moc nelíbil. Hlavní hrdina je nucen starat se o svou maminku, která v něm vyvolává neustálý strach ze světa mimo zdi jejich starého vrzajícího domu. Sojčák mamince věří a jeho strach se brzy začne zhmotňovat…

Ačkoliv jsou v komiksu mluvící zvířata, tak mám pocit, že se autor snažil o klasický hororový příběh, kde nemá být žádná velká nadsázka. Proto mi neseděla skutečnost, že se nevysvětlí nějaké věci jako třeba kde bere Sojčák jídlo pro maminku a pro sebe… Donáškovou službu jsem tam neviděl, neukáže se ani žádná zahrada, kde by něco mohli pěstovat… Nechci rejpat, ale i na malém prostoru bych uvítal propracovanější (ač fantaskní) svět, protože takto na mě komiks působil, že je jen hraný na co největší efekt.

Proto nakonec Sojčáka považuju za sice krásně nakreslený komiks, ale obsahově šel mimo mě.

6/10

Scénář: David B.
Kresba: David B.

Název tohoto komiksu mám dlouho vpálený do mozku, ale až teprve teď jsem se odhodlal ho přečíst.

Jedná se o autobiografický román z Francie, v němž se autor vytasil s kresbou, která na první pohled vypadá jednoduše (a ještě k tomu je černobílá), ale postupně se ukazuje, že „David B.“ je opravdu zajímavý kreslíř, který má obrovitánskou fantazii.

Vidíme příběh jedné rodinky, která si žije na docela vysoký noze, ale do jejich života zasáhne nemoc jednoho ze synů (bratra autora). Má epileptické záchvaty, s nimiž si západní medicína v té době neuměla moc poradit, a tak rodina zkouší různé alternativní metody a neváhají kvůli tomu i zásadně měnit svůj životní styl.

Upřímnost autora je někdy až zarážející. Sděluje čtenáři i své nepříliš lichotivé myšlenky a pocity, za které by se většina z nás styděla a na veřejnost je nevytahovala. Například v komiksu přiznává, jak ho fascinovalo kreslení brutálních bitev či dokonce jak si v jednu (ač docela krátkou) chvíli přál, aby byl jeho bratr mrtvý.

Padoucnice má celkově 6 dílů a já zatím přečetl první tři. Kdybych je měl hodnotit zvlášť, tak první díl je velmi slušný, ale komiks se pořádně rozjede od druhého dílu, kde už to je fascinující jízda imaginativně vyprávěného příběhu o (ne)všedním životu jedné rodiny.

8/10

Scénář: Tomáš Končínský
Kresba: Františka Lachmanová

Tyhle české komiksové stripy na mě párkrát vykoukly na netu. Byly vtipné a originální, a tak jsem neváhal, když přes Hithit byla možnost přispět na vydání souborné knihy.

Kustodka Květa obsahuje sérii vtípků z prostředí galerie, kde tato stárnoucí, věčně otrávená paní pracuje. Sem tam nějaký ten fór proto může být trochu „umělečtější“ a je na něj potřeba nějaká ta kulturní znalost, ale většina stripů se do nějakého „artu“ nežene.

Komiks ale rozhodně není nijak odfláklý, naopak vtipy jsou obvykle výborně vypointované a hodně na mě dělala dojem kresba, která bývá často u stripů podceňovaná. Zde sice máme na první pohled standardní „opakující se ksicht“, ale kreslířka Lachmanová si svou práci nejspíš pořádně vychutnává a ví, co dělá, takže Květa i další postavy hážou výborný obličeje a dojde i na nějaké vizuální hrátky.

Menší část stripů se, co se vtipnosti týče, řadí k průměru, ale většinou je Kustodka Květa opravdu výborným komiksovým stripem. Pokud máte rádi komiksové stripy, určitě doporučuju zkusit.

7/10

Scénář: Jean-Claude Forest
Kresba: Jean-Claude Forest

Musím říct, že jsem neodolal a konečně jsem si přečetl pár čísel kultovní erotické sci-fi ságy jménem Barbarella. Nečekal jsem od komiksu mnoho… což je dobře.

Nebyl jsem totiž moc zklamán. Úplně první dojem byl však zajímavý. Barbarella je poměrně jednoduše nakreslená – je v podstatě černobílá, pozadí vypadá často nedokresleně a jen tak načrtnutě – ale i to má něco do sebe. Co se týče erotiky, tak ta je jenom lehoučká, ale funguje. Hlavní krasavice je opravdu půvabná, má nejen sexy tělo, ale i krásný obličej (kreslená podle Brigitte Bardot). Takže erotično řekněme docela funguje.

Příběh, v němž pozemšťanka Barbarella, navštěvuje různé podivné světy je ale povětšinou slušná nuda. Autor se snaží vymýšlet různé zvláštní a fantaskní prvky, díky kterým Barbarella působí spíše jako jakási Alenka v říši divů, ale nimrá se v nich příliš moc, a Jean-Claude Forest rozhodně není žádný Lewis Carroll. Povětšinou je Barbarella dost nuda.

Mile mě však překvapilo, že zatímco chlapi jsou spíše komparzem, tak samotná Barbarella není vůbec špatná postava. Je nezávislá, ale zároveň slušně nadržená. Nebojí se využít svou sexualitu (například zmámit nepřátele ukázkou svých ňader), ale nenechává se využívat a celkově mívá nad ostatními náskok. Zároveň aspoň v těchto prvních příbězích nepůsobí jako klasická kladná hrdinka. Do situací, v nichž nakonec přemůže nějaké zlo, se dostává spíše náhodou a její hlavní motivací je se od divných hnusáků dostat co nejdál… a k sexy chlapákům co nejblíž.

První příběhy Barbarelly opravdu mají něco do sebe, ale to hlavní – děj – je opravdu příliš nezáživný a nezajímavý a kresba je taky příliš jednoduchá, takže hodnotím jako podprůměr.

4/10