Scénář: Mark Millar
Kresba: J. G. Jones
Jeden z dalších komiksů, který jsem si chtěl už dlouho přečíst, ale dostal se k němu až teď. Dnes už dobře vím, že Mark Millar je zatraceně dobrý scenárista a tohle byl jeden z komiksů, které ho proslavili a ve kterým předvedl svůj talent.
Millarův um spočívá mimojiné v tom, že umí napsat pořádně drsné scény, kde kombinuje násilí a psychický teror. Proto příběh o superpadouších, kteří kdysi dávno vybili superhrdiny a teď si jenom v podstatě hrají na vlastním písečku, v němž obyčejný člověk je jen jejich hračka, se zdá být pro tohoto scenáristu dokonalý materiál. A taky že jo. Mark Millar se totiž v superhrdinech/superpadouších vyzná a má pro ně cit, a proto jeho hrátky s tímto žánrem stojí za to. Máme tu hodně černého humoru, během něhož často naráží na různé konkrétní superhrdiny z Marvelu a DC Comics. Ten humor je ale opravdu maximálně černý, takže pro mnoho čtenářů bude něco, co mělo být považováno ještě za vtip, spíše dramatickou a zarážející scénou. Jsem si docela dost jistý, že i mě zatrnulo u mnoha scén, které Millar původně považoval za děsnou bžundu.
Mrtvý nebo živý alias Wanted (podle kterého je film, který má s komiksem společný v podstatě jen název) je ale především zábavný a až překvapivě svižný komiks. Millar ukazuje čtenáři svou vizi současnosti, ve které tajně operují superpadouši, s jakousi samozřejmostí. To je povětšinou paráda, ale musím říct, že mě taky trochu zamrzelo, že jsem tento zajímavý svět a zajímavé postavy nemohl více prozkoumat.
Za ovšem problematickou postavu považuju tu hlavní. Wesley Gibson, který žil celý svůj život jako nudný loser, ale brzy zjistí, že je ve skutečnosti synem největšího superpadoucha a podobně jako on má obrovský talent zabíjet (jakýsi převrácený oblíbený motiv o Vyvoleném), je trochu zvláštní patron. Není to úplný magor a jeho proměna ze „spořádaného občana“ v zlého člověka bez svědomí na mě působila jaksi nedotaženě. Ano, zlouni mají metody, jak zbavit ostatní empatie, ale i ty jsou v komiksu spíše jen načrtnuté. Možná Millar chtěl ukázat, jak moc snadné je být zlý, když má člověk k tomu příležitost… ale já si myslím, že ten tlak musí být větší než to, co je v komiksu zobrazeno. Na druhou stranu nejsem žádný psychiatr, takže co já vím. Jen já osobně jsem měl problém hlavní postavě věřit a více se do ní vcítit. I když možná i to byl asi trochu Millarův plán vzhledem k závěrečné scéně.
K závěru ještě musím zmínit kresbu. V úvodníku se nešetří chvály na J. G. Jonese, ale s tím já se nemůžu zcela ztotožnit. Jones je očividně zkušený borec, ale myslím, že má jeden, u komiksu docela zásadní problém – tváře postav si nejsou moc podobné. Nejvíc to odnáší právě hlavní hrdina, který je později kreslený podle Eminema, ale předtím se na něho moc nepodobá (a není to jen změnou účesu). Další postavy jsou taky kreslené podle slavných herců, ale bohužel i díky tomu je vidět, že tohle Jones nezvládá, protože v rámci jedné scény někdy daná postava vypadá jako její herecký předobraz, někde už ne. Nechci být za detailistu, ale i tahle věc mně během čtení trochu bránila se do tohoto skvělého dílka ponořit. Na druhou stranu akční sekvence jsou v komiksu často mimořádně vyvedené.
Mrtvý nebo živý je hodně zajímavý komiks, v němž zase Millar ukazuje, jak drsný komiks umí napsat (myslím, že snad každého čtenáře aspoň párkrát zamrazí). Není to však podle mě tak kvalitativně vyvážené dílko jako něco z jeho ostatní tvorby.
8/10
Druhá sbírka kultovního komiksového stripu.
