Scénář: Art Spiegelman
Kresba: Art Spiegelman

Další obrovský komiksový rest je za mnou. Slavný komiks, který jako jediný dostal Pulitzerovu cenu.

Přiznám se, že jsem se trochu obával „jednolité“ kresby, v nichž jsou malé panely a poměrně jednoduše nakreslená zvířata. Příběh je vysoce realisticky zpracovaným dílem, který není zdaleka jen o tom, jak Židové trpěli za války v koncentračních táborech. Autor, jehož rodiče útlak nacistů zažili, se v něm odvážně svěřuje i s nelichotivými stránkami své rodiny. Dělá mu například starost, že se někdy zdánlivě potvrzují různé klišé o Židech a že jeho otec je sice v mnohém obdivuhodný, ale v mnohém taky nepříliš sympatický starý pán (je neuvěřitelně lakomý a ošklivě se chová ke své nové družce). Komiks se samozřejmě zaměřuje především na klasičtější příběh o utrpení Židů, ale tyto detaily dělají z Mause ještě originálnější a zajímavější dílo.

Zpátky ke kresbě. Komiks je natolik realistický, že jsem si kolikrát u něho říkal, že bych byl možná radši, kdyby místo zvířat byly v komiksu všechny postaveny vyobrazené normálně lidsky. Chápu, že tam jsou pak nějaké možnosti metafor a alegorie, ale já osobně měl taky občas potíž některé postavy rozeznat, protože např. všichni Židé jsou myši a to v té prosté cartoon kresbě má autor omezené možnosti, jak je od sebe odlišit. Na druhou stranu nemůžu říct, že by se mi kresba nelíbila. Autorův styl mně naopak přišel velmi fajn a k příběhu seděl. Celkově vyprávění pomocí obrázků Spiegelmanovi nedělá problém.

Maus mě jako poměrně dlouhé komiksové dílo opravdu bavil, četl jsem ho skoro jedním dechem. I když člověk už viděl mnoho filmů o nacistickém Německu nebo má o něm i dost načteno, myslím, že Maus i dnes nabízí velmi svěží a komplexní pohled na tuto smutnou část historie. Nakonec však kvůli menším výhradám dávám o něco méně nadšené hodnocení, než by se možná slušelo.

8/10

Scénář: Bill Watterson
Kresba: Bill Watterson

Druhá sbírka kultovního komiksového stripu.

Calvin a Hobbes jsou komiks plný fantazie, který často mile překvapí a často slušně pobaví. Má docela velký komediální rozsah, ale především u čtenáře cílí na nostalgii.  Navíc je hezky nakreslený.

Bohužel jsem si uvědomil, že si připadám, jak kdybych postupně stripy Calvina a Hobbese četl spíše z povinnosti. Líbí se mi ten komiks, ale ne natolik, že bych ho hltal a hrozně chtěl číst další díly. Možná je to i tím formátem. Kdybych četl noviny a každý den na mě vyskočil příběh malého kluka a jeho imaginárního kamaráda tygra, tak bych ten komiks asi nepřeskočil. Ale v sebraných svazcích mě to tolik netankuje.

Příjemná záležitost, ale další díly asi v dohledné době číst nebudu.

7/10

Scénář: Ron Marz
Kresba: Mike Huddleston

Americké hororové komiksy nebývají špatné. Především co se týče brutality, tak je to ideální médium, protože komiksy nejsou v USA tak kontrolovaný jako filmy, a tvůrci se tak můžou s drsností pěkně rozjet. To je i případ krátkého komiksu Bad Land ze světa Pátku třináctého (neboli se slavným zabijákem Jasonem).

V Badlands se prolínají dva příběhy. V jednom vidíme jednu nepříjemnou návštěvu indiánů, která neskončí pěkně, a v druhé klasičtější téma pro slashery – parta mladých a nadržených lidí v lesní chatce. Komiks je to natolik krátký, že puberťáci nestihnou být otravní a komiks stále příjemně šlape. Brutalita je na vysoké úrovni a je slušně nakreslená, takže v tomhle ohledu nedělá komiks Pátku třináctému ostudu (pokud tohle od slasheru očekáváte, což snad jo).

Horší je, že i když ani indiánská část není nijak špatná, tak samotné prolnutí a finále vyzní do ztracena. Obě části jsou spíše slušně načrtnuté, ale konec je jen předvídatelný a nedojde k zajímavému střetu.

Slušný hororový komiks.

6/10

Scénář: Raina Telgemeier
Kresba: Raina Telgemeier

Na tenhle komiks jsem zahlédl v mé sociální bublině dost chvály, a tentokrát se k ní velmi rád přidám.

Úsměv vypráví autobiografický příběh dívky, která vstupuje do puberty a kromě klasických problémů jako otravní spolužáci a neopětovaná láska má Raina ještě trable se zuby. Hlavní hrdinka si doslova narazí pusinku, a tak nedobrovolně objevuje kouzla stomatologie, díky níž snad bude mít jednou hezký úsměv jako dřív.

Komiks má tedy poměrně jednoduchou zápletku, která ani není kdovíjak originální. Snadno si ale získá čtenáře, protože má například moc fajn hlavní hrdinku. Někdy dělá chyby, ale na svůj věk se chová v lecčem i vyzrále, a její život a rozhodnutí je proto zábavné sledovat. Autorka komiksu taky vše vyobrazuje s nadhledem a skvělým smyslem pro humor, avšak zároveň dává prostor i vážnějším situacím, které mohou mnohým připomenout jejich vlastní dospívání.

Největší devizou komiksu je ale perfektně zvládnuté vypravování obrázkovou formou. Autorka Raina Telgemeier ze svého zdánlivě jednoduchého cartoon stylu dokázala vymáčknout fakt hodně. Skvěle se na komiks kouká a ještě lépe se čte.

Úsměv je zábavným a parádně zpracovaným komiksem o dospívání.

9/10

Scénář: Sheldon Moldoff a další
Kresba: Sheldon Moldoff a další

Prvních 7 čísel hororového časopisu ze padesátek mi ukázalo, že tato éra má něco do sebe. Zbylá čísla této série, která sice později byla restartovaná, ale obsah byl mnohem méně hororový kvůli Comics Code Authority, jsou podobně dobrá – dokonce ještě o chloupek lepší.

Kouzlo těchto komiksů spočívá v tom, že opravdu berou horor za ten správnej konec – máme tu monstra a různě pokroucenou realitu náhlým vpádem děsivých aspektů, a to vše se nemusí omezovat na rozpočet díky tomuto skvělému médiu. Kresba je na tehdejší dobu opravdu vydařená. Některé věci jsou i dnes slušně nechutné či skoro strašidelné. A právě v těchto číslech přicházejí kreslíři, kteří se to nebojí ještě víc „rozjet“ a i trochu experimentovat.

Experimentuje se i lehce s příběhovou částí. V těchto číslech se místo klasických 2-3 kratších příběhů objevují i jakési minipříběhy, krátké třeba jen stránku. Jeden například převypráví jakousi pověst o pirátském duchovi a v jednom z nejpovedenějších a nejexperimentálnějších příběhů se čtenář dostane do role muže, který právě zemřel a my zjistíme, co se stane s člověkem po smrti. Tento a ještě pár příběhů jsou vyprávěny v netypické „du-formě“ formě, tj. text je vyprávěn ve stylu, že se to děje právě Vám.

Jistá naivita a jednoduchost se v komiksech přesto objevuje, a proto je to sice povětšinou příjemné počtení, ale komiksy se nedají brát dnes příliš vážně. Kresba je také občas pokažena obyčejnými barvami či neopatrně výraznou tuší.

Poslední čísla This Magazine Is Haunted jsou každopádně zajímavým výletem do podhoubí padesátkových hororových komiksů.

7/10