Category Archives: Ostatní

Maus

Scénář: Art Spiegelman
Kresba: Art Spiegelman

big_maus-souborne-vydani-IEv-140454Další obrovský komiksový rest je za mnou. Slavný komiks, který jako jediný dostal Pulitzerovu cenu.

Přiznám se, že jsem se trochu obával „jednolité“ kresby, v nichž jsou malé panely a poměrně jednoduše nakreslená zvířata. Příběh je vysoce realisticky zpracovaným dílem, který není zdaleka jen o tom, jak Židové trpěli za války v koncentračních táborech. Autor, jehož rodiče útlak nacistů zažili, se v něm odvážně svěřuje i s nelichotivými stránkami své rodiny. Dělá mu například starost, že se někdy zdánlivě potvrzují různé klišé o Židech a že jeho otec je sice v mnohém obdivuhodný, ale v mnohém taky nepříliš sympatický starý pán (je neuvěřitelně lakomý a ošklivě se chová ke své nové družce). Komiks se samozřejmě zaměřuje především na klasičtější příběh o utrpení Židů, ale tyto detaily dělají z Mause ještě originálnější a zajímavější dílo.

Zpátky ke kresbě. Komiks je natolik realistický, že jsem si kolikrát u něho říkal, že bych byl možná radši, kdyby místo zvířat byly v komiksu všechny postaveny vyobrazené normálně lidsky. Chápu, že tam jsou pak nějaké možnosti metafor a alegorie, ale já osobně měl taky občas potíž některé postavy rozeznat, protože např. všichni Židé jsou myši a to v té prosté cartoon kresbě má autor omezené možnosti, jak je od sebe odlišit. Na druhou stranu nemůžu říct, že by se mi kresba nelíbila. Autorův styl mně naopak přišel velmi fajn a k příběhu seděl. Celkově vyprávění pomocí obrázků Spiegelmanovi nedělá problém.

Maus mě jako poměrně dlouhé komiksové dílo opravdu bavil, četl jsem ho skoro jedním dechem. I když člověk už viděl mnoho filmů o nacistickém Německu nebo má o něm i dost načteno, myslím, že Maus i dnes nabízí velmi svěží a komplexní pohled na tuto smutnou část historie. Nakonec však kvůli menším výhradám dávám o něco méně nadšené hodnocení, než by se možná slušelo.

8/10

013118uk1 013118uk2 b_4671-14c48bd57f4a951ab09187238ffbe630-1511162160

Calvin a Hobbes 2: Pod postelí něco slintá

Scénář: Bill Watterson
Kresba: Bill Watterson

pcs_0-1275041912Druhá sbírka kultovního komiksového stripu.

Calvin a Hobbes jsou komiks plný fantazie, který často mile překvapí a často slušně pobaví. Má docela velký komediální rozsah, ale především u čtenáře cílí na nostalgii.  Navíc je hezky nakreslený.

Bohužel jsem si uvědomil, že si připadám, jak kdybych postupně stripy Calvina a Hobbese četl spíše z povinnosti. Líbí se mi ten komiks, ale ne natolik, že bych ho hltal a hrozně chtěl číst další díly. Možná je to i tím formátem. Kdybych četl noviny a každý den na mě vyskočil příběh malého kluka a jeho imaginárního kamaráda tygra, tak bych ten komiks asi nepřeskočil. Ale v sebraných svazcích mě to tolik netankuje.

Příjemná záležitost, ale další díly asi v dohledné době číst nebudu.

7/10

calvin-a-hobbes-pod-posteli-neco-slinta-2 pcs_1-1272058319

[Top]

Friday the 13th: Bad Land

Scénář: Ron Marz
Kresba: Mike Huddleston

Friday_the_13th_-_Bad_Land_2Americké hororové komiksy nebývají špatné. Především co se týče brutality, tak je to ideální médium, protože komiksy nejsou v USA tak kontrolovaný jako filmy, a tvůrci se tak můžou s drsností pěkně rozjet. To je i případ krátkého komiksu Bad Land ze světa Pátku třináctého (neboli se slavným zabijákem Jasonem).

V Badlands se prolínají dva příběhy. V jednom vidíme jednu nepříjemnou návštěvu indiánů, která neskončí pěkně, a v druhé klasičtější téma pro slashery – parta mladých a nadržených lidí v lesní chatce. Komiks je to natolik krátký, že puberťáci nestihnou být otravní a komiks stále příjemně šlape. Brutalita je na vysoké úrovni a je slušně nakreslená, takže v tomhle ohledu nedělá komiks Pátku třináctému ostudu (pokud tohle od slasheru očekáváte, což snad jo).

Horší je, že i když ani indiánská část není nijak špatná, tak samotné prolnutí a finále vyzní do ztracena. Obě části jsou spíše slušně načrtnuté, ale konec je jen předvídatelný a nedojde k zajímavému střetu.

Slušný hororový komiks.

6/10

F13_BL_2_DCP_018  F13_BL_2_DCP_022

[Top]

Úsměv

Scénář: Raina Telgemeier
Kresba: Raina Telgemeier

0000004223_03Na tenhle komiks jsem zahlédl v mé sociální bublině dost chvály, a tentokrát se k ní velmi rád přidám.

Úsměv vypráví autobiografický příběh dívky, která vstupuje do puberty a kromě klasických problémů jako otravní spolužáci a neopětovaná láska má Raina ještě trable se zuby. Hlavní hrdinka si doslova narazí pusinku, a tak nedobrovolně objevuje kouzla stomatologie, díky níž snad bude mít jednou hezký úsměv jako dřív.

Komiks má tedy poměrně jednoduchou zápletku, která ani není kdovíjak originální. Snadno si ale získá čtenáře, protože má například moc fajn hlavní hrdinku. Někdy dělá chyby, ale na svůj věk se chová v lecčem i vyzrále, a její život a rozhodnutí je proto zábavné sledovat. Autorka komiksu taky vše vyobrazuje s nadhledem a skvělým smyslem pro humor, avšak zároveň dává prostor i vážnějším situacím, které mohou mnohým připomenout jejich vlastní dospívání.

Největší devizou komiksu je ale perfektně zvládnuté vypravování obrázkovou formou. Autorka Raina Telgemeier ze svého zdánlivě jednoduchého cartoon stylu dokázala vymáčknout fakt hodně. Skvěle se na komiks kouká a ještě lépe se čte.

Úsměv je zábavným a parádně zpracovaným komiksem o dospívání.

9/10

smile-07 usmev_Page_09

[Top]

Pupíky 2: Nad ošklivkami zataženo

Scénář: Dubucová
Kresba: Delaf

3369Podobně jako u jedničky i zde vidíme sympatickou Karin a její dvě zlomyslné kámošky, které žárlivě dělají vše pro to, aby nebyla spokojená se svým romantickým životem.

Stereotyp však nenastupuje. Příběh se posouvá dál a Karin začíná randit s Danem, který není hloupý a obvykle dokáže prokouknout lži jejích „kamarádek“. Celkově i když jsou jednotlivé minipříběhy hnané do absurdních rovin kvůli vtipnosti, postavy se nechovají nijak zvlášť iracionálně.

Pupíky dvojka je pořád především skvěle nakresleným cartoonem s příjemným humorem. A tenhle komiks ze světa nadržených puberťáků začíná už být místy i trochu depresivnější a vážnější. Závěr komiksu je úžasnou hořkosladkou tečkou.

Těším se na trojku.

8/10

13895_3 A70042_3

[Top]

Pupíky 1: Nejseš nějaká namyšlená?

Scénář: Dubucová
Kresba: Delaf

pupiky-1Na tuto sérii jsem slyšel obrovskou chválu ze všech stran, často od lidí, od kterých bych nikdy nečekal, že budou nadšení z komiksu, který na první i druhý pohled vypadá jako speciál z Bravo Girl. Nyní vím, že i u čtenářek tohoto časopisu by mohl komiks zabodovat… což ale neznamená, že by měl být pouze pro ně.

Komiks vypráví o puberťačkách, které ve škole ze všeho nejvíc zajímají kluci a snaží se být „cool“ a jen proboha ne „trapné“. Něco takového si většina z nás pamatuje, kluci to hlavně s nechutí sledovali u holek. Máme tu tři hlavní hrdinky. Dvě jsou vyfintěné kočičky a třetí je holka-outsider, kterou tyto nafoukané holky jakože vzaly pod svoje křídla. Ve skutečnosti však nebohou Karin využívají a závistivě jí naopak škodí v nalézání lásky a štěstí, na čemž je postavená velká část humorných situací.

Pupíky jsou rozdělené do krátkých epizodek (obvykle o 1 straně), které mají vždy na konci nějakou tu vtipnou pointu, takže se spíše jedná o jakýsi druh  stripů. U komiksu jsem se nijak extra neřehtal nahlas, ale humor je to příjemný a drtivá většina těchto částí má vyvedený závěr. Hlavní hrdinku budete litovat, ale zároveň se i smát jejím dvěma „kamarádkám“, protože ačkoliv na ně kluci slintají, tak osud na ně taky často vyzraje.

Velkou předností Pupíků je paradoxně kresba, která může leckoho odlákat, resp. ho nenavnadit ke koupi. Kreslíř Delaf má cartoonový styl mistrovsky v ruce, a tak na papíru předvádí úžasné ksichty a jeho na první pohled jednoduše nakreslené postavy kypí životem.

První díl Pupíků byl velmi příjemným počtením, ale zatím mi dech nějak nevyrazil. Slyšel jsem, že větší čtenářská extáze by měla přijít v pozdějších číslech, tak jsem zvědavý. I tento první díl však rozhodně stojí za koupi.

7/10

pupiky-10 12508_3 normalni_image

[Top]

Mrtvý nebo živý

Scénář: Mark Millar
Kresba: J. G. Jones

img_1367077Jeden z dalších komiksů, který jsem si chtěl už dlouho přečíst, ale dostal se k němu až teď. Dnes už dobře vím, že Mark Millar je zatraceně dobrý scenárista a tohle byl jeden z komiksů, které ho proslavili a ve kterým předvedl svůj talent.

Millarův um spočívá mimojiné v tom, že umí napsat pořádně drsné scény, kde kombinuje násilí a psychický teror. Proto příběh o superpadouších, kteří kdysi dávno vybili superhrdiny a teď si jenom v podstatě hrají na vlastním písečku, v němž obyčejný člověk je jen jejich hračka, se zdá být pro tohoto scenáristu dokonalý materiál. A taky že jo. Mark Millar se totiž v superhrdinech/superpadouších vyzná a má pro ně cit, a proto jeho hrátky s tímto žánrem stojí za to. Máme tu hodně černého humoru, během něhož často naráží na různé konkrétní superhrdiny z Marvelu a DC Comics. Ten humor je ale opravdu maximálně černý, takže pro mnoho čtenářů bude něco, co mělo být považováno ještě za vtip, spíše dramatickou a zarážející scénou. Jsem si docela dost jistý, že i mě zatrnulo u mnoha scén, které Millar původně považoval za děsnou bžundu.

Mrtvý nebo živý alias Wanted (podle kterého je film, který má s komiksem společný v podstatě jen název) je ale především zábavný a až překvapivě svižný komiks. Millar ukazuje čtenáři svou vizi současnosti, ve které tajně operují superpadouši, s jakousi samozřejmostí. To je povětšinou paráda, ale musím říct, že mě taky trochu zamrzelo, že jsem tento zajímavý svět a zajímavé postavy nemohl více prozkoumat.

Za ovšem problematickou postavu považuju tu hlavní. Wesley Gibson, který žil celý svůj život jako nudný loser, ale brzy zjistí, že je ve skutečnosti synem největšího superpadoucha a podobně jako on má obrovský talent zabíjet (jakýsi převrácený oblíbený motiv o Vyvoleném), je trochu zvláštní patron. Není to úplný magor a jeho proměna ze „spořádaného občana“ v zlého člověka bez svědomí na mě působila jaksi nedotaženě. Ano, zlouni mají metody, jak zbavit ostatní empatie, ale i ty jsou v komiksu spíše jen načrtnuté. Možná Millar chtěl ukázat, jak moc snadné je být zlý, když má člověk k tomu příležitost… ale já si myslím, že ten tlak musí být větší než to, co je v komiksu zobrazeno. Na druhou stranu nejsem žádný psychiatr, takže co já vím. Jen já osobně jsem měl problém hlavní postavě věřit a více se do ní vcítit. I když možná i to byl asi trochu Millarův plán vzhledem k závěrečné scéně.

K závěru ještě musím zmínit kresbu. V úvodníku se nešetří chvály na J. G. Jonese, ale s tím já se nemůžu zcela ztotožnit. Jones je očividně zkušený borec, ale myslím, že má jeden, u komiksu docela zásadní problém – tváře postav si nejsou moc podobné. Nejvíc to odnáší právě hlavní hrdina, který je později kreslený podle Eminema, ale předtím se na něho moc nepodobá (a není to jen změnou účesu). Další postavy jsou taky kreslené podle slavných herců, ale bohužel i díky tomu je vidět, že tohle Jones nezvládá, protože v rámci jedné scény někdy daná postava vypadá jako její herecký předobraz, někde už ne. Nechci být za detailistu, ale i tahle věc mně během čtení trochu bránila se do tohoto skvělého dílka ponořit. Na druhou stranu akční sekvence jsou v komiksu často mimořádně vyvedené.

Mrtvý nebo živý je hodně zajímavý komiks, v němž zase Millar ukazuje, jak drsný komiks umí napsat (myslím, že snad každého čtenáře aspoň párkrát zamrazí). Není to však podle mě tak kvalitativně vyvážené dílko jako něco z jeho ostatní tvorby.

8/10

kn_2007_11_24_23_26_51 cmx0724uk2 cmx0724uk1

[Top]

This Magazine Is Haunted 08-14

Scénář: Sheldon Moldoff a další
Kresba: Sheldon Moldoff a další

Page01_MagazineIsHaunted013Prvních 7 čísel hororového časopisu ze padesátek mi ukázalo, že tato éra má něco do sebe. Zbylá čísla této série, která sice později byla restartovaná, ale obsah byl mnohem méně hororový kvůli Comics Code Authority, jsou podobně dobrá – dokonce ještě o chloupek lepší.

Kouzlo těchto komiksů spočívá v tom, že opravdu berou horor za ten správnej konec – máme tu monstra a různě pokroucenou realitu náhlým vpádem děsivých aspektů, a to vše se nemusí omezovat na rozpočet díky tomuto skvělému médiu. Kresba je na tehdejší dobu opravdu vydařená. Některé věci jsou i dnes slušně nechutné či skoro strašidelné. A právě v těchto číslech přicházejí kreslíři, kteří se to nebojí ještě víc „rozjet“ a i trochu experimentovat.

Experimentuje se i lehce s příběhovou částí. V těchto číslech se místo klasických 2-3 kratších příběhů objevují i jakési minipříběhy, krátké třeba jen stránku. Jeden například převypráví jakousi pověst o pirátském duchovi a v jednom z nejpovedenějších a nejexperimentálnějších příběhů se čtenář dostane do role muže, který právě zemřel a my zjistíme, co se stane s člověkem po smrti. Tento a ještě pár příběhů jsou vyprávěny v netypické „du-formě“ formě, tj. text je vyprávěn ve stylu, že se to děje právě Vám.

Jistá naivita a jednoduchost se v komiksech přesto objevuje, a proto je to sice povětšinou příjemné počtení, ale komiksy se nedají brát dnes příliš vážně. Kresba je také občas pokažena obyčejnými barvami či neopatrně výraznou tuší.

Poslední čísla This Magazine Is Haunted jsou každopádně zajímavým výletem do podhoubí padesátkových hororových komiksů.

7/10

imagex7747 Page03_MagazineHaunted011 Page07_MagazineIsHaunted013

[Top]

Wulf

Scénář: Steve Niles
Kresba: Nat Jones

Wulf_05_0001Slušné zklamání. Steve Niles se občas umí pořádně vytáhnout, například jeho hororový komiks Lot 13 je zatracená pecka, a tak jsem doufal, že u menšího nakladatelství může ještě více využít svoji fantazii a zbavit se jakýchkoliv zábran. Bohužel je naopak Wulf zcela nenápaditý.

Komiks vyšel od komiksového vydavatelství Atlas, které se hlásí k stejnojmennému vydavatelství ze 70. let od Martina Goodmana, který také založil samotný Marvel a ve kterém dělal například Larry Lieber, mladší brácha Stana Leeho. Snažili se tehdy o drsnější a dospělejší komiksy, ale kdovíjak úspěšní asi nebyli, protože existovali pouhopouhý rok a za tu dobu vydali jen něco kolem 60 sešitů. To však nebránilo vnukovi Goodmana, aby tuto značku před pár lety oprášil a přišel s nápadem převést staré postavy do nového tisíciletí. Jedna z těchto postav je právě Wulf.

O Wulfovi se toho moc říct nedá. Stejně jako drtivá většina postav je naprosto obyčejná a výrazná jen svým vzhledem. Konkrétně Wulf tedy vypadá jako Thor či blonďatá verze Conana, který bojuje v nějakém svém fantasy světě, když v tom je přenesen do našeho světa kvůli zlému kouzelníkovi, který se k nám taky zatoulal. Do příběhu se taky dostane drsňácký policajt Lomax a válečník s ocelovou drškou Iron Jaw. Všichni tito tři hlavní hrdinové se chovají úplně stejně, jsou hrdinští, bojují do posledního dechu… a co je nejhorší, hned se spřátelí, i když pochází z rozdílných světů, nepochybují o sobě ani na okamžik a za chvíli už si vyměňují komplimenty, jak je ten druhý chrabrým bojovníkem. Uch.

Na druhou stranu musím říct, že Niles se tu ani nesnaží o nějaké složité epické dílo. Je to v podstatě béčko ve stylu osmdesátek, které jede docela solidním tempem, takže třeba úvodní číslo se mi ještě líbilo docela dost. Bohužel pak prostě přichází ten děj-neděj, kde se tihleti a támhleti mlátí s tím čarodějem a moc se nepřemýšlí o věcech kolem jako třeba co veřejnost na to, že v centru města je bitka středověkých válečníků, policajtů a monster. Jen taková obyčejná sobota večer asi. Komiks docela sází na vizuální část a ta není zlá – čaroděj s půlkou ksichtu je relativně cool a našeptávající démoni mi svou démoničtostí připomněli třeba pekelníky z Hellraisera.

Dokupy je ale prostě komiks příliš plytký a neoriginální. Hrdinům se prostě nedá moc fandit, protože jsou příliš obyčejní, a padouši sice nejsou trapní, ale dospělejší publikum taky pravděpodobně nenadchnou. Wulf je prostě takový komiks, který nenadchne – ale mě trochu i urazil, protože v něm vidím větší potenciál. Takhle bohužel sotva průměr.

6/10

Wulf_01_0013 Wulf_05_0005 Wulf_05_0014

[Top]

This Magazine Is Haunted 01-07

Scénář: Sheldon Moldoff a další
Kresba: Sheldon Moldoff a další

Page_00O tom, že kdysi byly hororové komiksy jedním z nejoblíbenějších žánrů, jsem si vědom, ale do těch opravdu starých, těsně předtím, než zavládla cenzura, která málem zdevastovala celé komiksové médium (více můžete hledat pod termínem Comics Code Authority, pokud by vás zajímaly podrobnosti), jsem se ještě nikdy nepustil. Teď jsem však narazil na sérii The Magazine Is Haunted, která je přesně takovýmto komiksem.

V časopise, ve kterém straší, si čtenář v 50.let mohl počíst pěkně temné hororové příběhy. Samozřejmě z dnešního pohledu už jsou kapku zastaralé, ale překvapivě ne zase tak moc. Příběhy jsou občas slušně nápadité, v několika případech dokonce mají na konci zajímavý zvrat. Na druhou stranu místy se v nich relativně často vyskytují nelogičnosti a především jsem měl občas pocit, že je příběh zbytečně natahován, aby dostál délky cca 13 stran (jeden časopis obsahuje 3 kratší příběhy). Komiks ale tehdy i dnes boduje kresbou. Opět, nemůžete dnes čekat nějaké velké malby, ale kresba JE pěkná a hororová – v panelech se to jen hemží různými lebkami, hnijícím masem, výstražnými netopýry… Někteří kreslíři si dávají záležet o chlup více než jiní, ale celkově je kresba opravdu na vysoké úrovni. Myslím, že některé nechutnosti by zabraly i na některého citlivějšího/mladšího čtenáře i dnes.

This Magazine Is Haunted pro mě bylo opravdu velmi příjemným počtením a trochu výletem do minulosti, kdy jsem teprve začínal poznávat hororový žánr. V dětství bych byl asi z tohoto komiksu unešený, ale i dnes jde pro mě o velmi solidní zábavu.

7/10

Page_26 Page11_MagazineIsHaunted007 tmih_02_pg15

,
[Top]